Když sleduji co se kolem nás děje, co se odehrává za divadélka na politické scéně, dělá se mi lehce nevolno.
  A že to je scéna! Všude samé loutky, kulisy, našeptávači a hromada převleků...
Něco je prohnilé ve státě českém. Co je to za dění v naší zemi, když lidé, kteří by měli jít národu příkladem (a zřejmě i jdou) se chovají, jak malé děti.
Rath se stává "zločincem" trestajícím vlastní národ.
Nadávkami a zastřašováním ukazuje mladým voličům, jak se dělá vrcholová politika.
Jeho z bláta populismu stavěný piedestal se neustále nabaluje dalšími nechutnostmi.
  Člověk, který z něho káže je schopen obcházet zákon (a ještě to veřejně prezentovat), jen aby ukojil svou vlastní ješitnost a udělal se hezkým politicky levostředově orientovaným voličům, kteří si bláhově myslí, že jsou pro politiky prioritou a že snaha o zrušení zdravotnických poplatků není jen laciným gestem.
 Bohužel jsme stále převážně národ zabedněnců. I v této době v našich řadách převažují především starší ročníky. Tito lidé, názorově pokřivení a deformovaní minulým režimem mají bohužel i dvacet let po revoluci tendence upínat se k lidem preferujícím smyšlené vize o krásném světě blízké budoucnosti, mluvícími jaksi komerčně a otřepaně. Politici využívají krátkozrakosti obyvatelstva, které není schopno (nebo možná ani nechce) hledět do budoucnosti dále, než za horizont nějakých řekněme pěti let. Je to od nás nezodpovědné a kruté a to především k našim dětem a vnukům.
  Co si myslet o faktu, kdy je kandidát do EP Vladimír Železný oficiálně a pravomocně odsouzeným člověkem? Někdo, kdo vlastní stát okradl na daních chce nyní hájit jeho zájmy a nikdo v tom nevidí problém. To je vrchol nechutnosti, který jen ukazuje na současný úpadek politiky.
Mr. Paroubek je zase uzavřen ve svém světě veselých statistik, i když je mu asi jasné, že "statisticky" vzato jsou statistiky použitelné tak maximálně v politických a veřejných debatách, čehož maximálně využívá a kterými koření své řeči o spokojeném národu.
  Známí na moje stížnosti reagují neadekvátně a radikálně: "Tak se odstěhuj, když se ti to nelíbí."
Nemohl jsem věřit vlastním uším. Utéct umí každý, kdo má strach. Zdrhnout je to nejjednodušší řešení, ale co tíha vlastního svědomí?
Nechci utéct, chci bojovat, protože jsem vlastenec. Stále někde v koutku duše cítím zodpovědnost za okolí a věřím, že ještě nejsme tak zkažení, že ještě není pozdě změnit situaci v téhle zemi, naší zemi k lepšímu.
Ale jak? Založit vlastní stranu?
Nevím. Netuším. Jsem člověk činu, ne myslitel...