Mou myslí donedávna klokotal příval myšlenek bublavě se zabývající možností sdělit jeden, téměř 30 let starý příběh. Nejsem jsem si jistý, zda jeho zveřejnění bude někomu k užitku, zda si z jeho obsahu bude moci někdo něco vzít, něco co by mu pomohlo k dalšímu putováním životem. Ale objevila se tíha čehosi nepopsatelného, nehmatatelného, nedefinovatelného, zarážejícího mě svou urputnou snahou, která se občas změní v tichý hlas našeptávače, který říká, že bych to udělat měl. Divoké sny, které občas vyvřou z hlubin podvědomí jsou dalším silným motivem podělit se s Vámi a ač to bude vypadat velice sobecky, i kdybych byl ten jediný, komu by v životě pomohlo toto zveřejnění, byl by to dobrý počin.
Následující příběh chci věnovat všem, v jejichž rodině se objevil slabý článek, zmítající se pod údery sobeckého ega, roztržený sklony k závislostem, který způsobil, rozpad rodiny, jejíž členové se od sebe nadobro oddělili. Všem, kteří museli trpět a kteří si traumata z dětství nesou ve svých srdcích jako těžký balvan táhnoucí je nestále do hlubin teskných vzpomínek.