Slavičí křidélka v korunách stromů
s listy si ševelí příběhy z mládí.
V prstenci slunce, ze zlatých klecí,
z balkonů domů svobodu hájí.

Pavoučí sítě tancují ve větru
s lehkostí, pevností sobě jen vlastní.
Slavičí myšlenky zachytí v rozletu,
nemůžou a také nesmí být šťastní.