Tak uz jsem tady vice nez mesic, zrovna'hlidam' deti, a to tak, ze sedim v kuchyni u notebooku a kdyz slysimrev, tak nenapadne zjistim, co se deje.

V patek jsme leteli na vejlet do Anglie k Francisovokamaradovi Andymu a jeho zenou Jarnou. V sobotu jsme se tak strasliveztriskali, ze nevim absolutne nic, jen to, ze jsem se snazila vypravetvtipne vtipy typu 'Sla baba po pousti a uschla,' nikdo se ale nesmal.

Byli jsme v Bournemouthu, byt je jen 20 minut prochazkou odplaze, takze jsem po vetsinu casu sedela na plazi a pozorovala opalenesurfare.. no masakr. Hlavne nenapadne, ze.

Pri zpatecnim letu jsem poznala letusaka Antonia, kteryobsluhoval predni sektor letadla. Ja sedela veprostred a kdyz jsemvidela, ze muj sektor ma ZASE Monika, ktera mi byla nesympaticka jizlet predem, okamzite a strelhbite jsem si presedla uplne dopredu, nohyjsem mela u dveri a hlavu u okynka. Antonio byl borec nejvetsi, dokoncepecoval i o jednu zvracejici divku. Pri vzletu a pri pristani jsmesedeli naproti sobe. Lahoda.

Jo a jedna nedulezita poznamka.. zapomnela jsem si u Andyhov byte kabelku s telefonem, fotakem a penezenkou.. snad mi to poslou,jsem uplne v prkenne ohrade, kdyz nemam budika a nevim kolik je hodin ajestli uz mam vstat do sluzby..:]

Tak se mejte fanfarove, ahoj :]