Je to tak. Filmy prostě žeru. Je to můj život. Od útlého dětství jsembyla fascinovaná tvorbou George Lucase a Tima Burtona. Prožívala jsem každou vteřinu Star Wars, chtěla jsem být osobní asistentkou IndianyJonese. Když jsem o několik málo let později zjistila, že to není Indiana Jones, ale Harrison Ford, že to není Marty McFly, ale Michael J. Fox, že to není Holly Golightly, ale Audrey Hepburn, věděla jsem,že přesně tohle chci v životě dělat.
Ve školce jsem poprvé zazářila jako houba v lese v divadelním představení "Jeníček a Mařenka," kdy jsem řekla větu "A Mařenka s Jeníkem, cpali se dál perníkem!"
Na základní škole mě nevybrali do školního představení, což mě teda fakt, ale skutečně namíchoo a paní učitelce Mervartové to nikdy nezapomenu. Nutno dodat, že to byla hrai mprovizační, čili byla dána pouze hlavní osa příběhu a text si vymýšleli herci přímo "na place."
Asi tak ve čtvrté třídě jsemse konečně mohla vysmát poznámce u divadelního kroužku "pro děti od 10let" a hrdě jsem nakráčela do institutu, který mě provázel až do osmét řídy. Vždycky jsem hrála křoví, megaúspěchem byla role kuchtíka v městském divadle v Chrudimi, kde jsem řekla celé čtyři věty. Nutno dodat, že jsem vypadala jak kráva.
V té době už jsem navštěvovala i divadelní kroužek při škole pod vedením p.uč. Bartošové,obávané češtinářky. Konečně hlavní role. Hehe. Ta čarodejnice mi prostě byla šitá na míru a co víc, byla to má první improvizační hra.
Zapomněla jsem se zmínit o kamarádce Alče S., se kterou jsme si ve druhé třídě na záchodě přísahaly, že nás dvě nikdy nic nerozdělí, až smrt. Byl to téměř svatební slib. S tou jsme obcházely mateřské školky a školní družiny již ve věku 11 let, kdy jsme si samy vymýšlely naše představení, která měla ve výše zmíněných ústavech fakt úspěch.
To jsme tenkrát daly třeba dvě školky za den. Dodnes se divím své odvaze,nechápu, jak jsme mohly tenkrát v klidu zazvonit ve školce a zeptat se,jestli by nechtěli zahrát pohádku.
S koncem povinné školní docházky skončilo i naše přátelství. To bylo pomluv, to jste sedozvěděly věcí [má fantazie mne též nepřestává udivovat]!
Jeden příklad za všechny:
Jájsem o Alče rozšířila, že jí hovna. Druhý den o mě celá Chrudim říkala,že piju chcanky. Doslova a do písmene. Jak roztomilé bylo to naše hašteření. Teď se potkáme maximálně ve vlaku a myslím, že jsme v pohodě. Škoda, že se naše cesty rozešly, tenkrát to bylo fajn :-)
Nastřední jsem se uchýlila daleko a proto jsem byla na intru. Se svýmasedmi spolubydlícíma jsem si moc nesedla, takže jsem utíkala zase kdivadlu. Založila jsem v blízkém domě dětí a mládeže divadelní kroužek,kam se přihlásilo šest dětí. Fajn. Fiasko ale nastalo, když si přinašem hlavním vystoupení před tělocvičnou plnou lidí stoupla má hlavníhvězda doprostřed jeviště a zakřičela: "Ani já to hrát nebudu." A bylijsme víte kde. Už jsem se k tomu nevrátila. Jen v létě jsem jela jakoinstruktorka s domem dětí na tábor, kdy o mě má drahá paní vedoucízačala roztrubovat mezi dětma, že fetuju. No tak já jí to neberu, přecejen šestnáctiletá holka, která žije ve svym vlastním světě, nemákamarády ani peníze, má k drogám cestu otevřenou.
V osmnácti jsem se po delší pauze do svého milovaného světa herectví vrátila.Napsala jsem na inzerát jisému týmu, který sháněl lidi na nový projekt.Seběhlo se to hrozně rychle. Další týden už byla schůzka, za nedlouhonásledoval konkurz na hlavní roli [nedělejte si o mě iluze, neuspělajsem] a 14.10.2008, ve svých devatenácti letech jsem se na jednu scénudostala před kameru. David [režisér] by rád podal přihlášku nakarlovarský filmový festival, takže třeba budeme úspěšný:-) Je mi blbýříkat "budeme," já na tom filmu vlastně nic neudělala, ale fakt doufám,že se bude film líbit, protože ty lidi, co na tom dělaj, jsou faktsuper, vrazili do toho spoustu času a peněz a určitě by si tozasloužili. Jejich stránky jsou tady, kdybyste se někdo chtěl podívat.
Jakto bude dál? Tak to fakt netuším. Budu doufat, že ze mě bude hvězda aže třeba jednou inspiruju nějakou malou holčičku k tomu, aby se dala nastejnou cestu, jako já.
Ve školce jsem poprvé zazářila jako houba v lese v divadelním představení "Jeníček a Mařenka," kdy jsem řekla větu "A Mařenka s Jeníkem, cpali se dál perníkem!"
Na základní škole mě nevybrali do školního představení, což mě teda fakt, ale skutečně namíchoo a paní učitelce Mervartové to nikdy nezapomenu. Nutno dodat, že to byla hrai mprovizační, čili byla dána pouze hlavní osa příběhu a text si vymýšleli herci přímo "na place."
Asi tak ve čtvrté třídě jsemse konečně mohla vysmát poznámce u divadelního kroužku "pro děti od 10let" a hrdě jsem nakráčela do institutu, který mě provázel až do osmét řídy. Vždycky jsem hrála křoví, megaúspěchem byla role kuchtíka v městském divadle v Chrudimi, kde jsem řekla celé čtyři věty. Nutno dodat, že jsem vypadala jak kráva.
V té době už jsem navštěvovala i divadelní kroužek při škole pod vedením p.uč. Bartošové,obávané češtinářky. Konečně hlavní role. Hehe. Ta čarodejnice mi prostě byla šitá na míru a co víc, byla to má první improvizační hra.
Zapomněla jsem se zmínit o kamarádce Alče S., se kterou jsme si ve druhé třídě na záchodě přísahaly, že nás dvě nikdy nic nerozdělí, až smrt. Byl to téměř svatební slib. S tou jsme obcházely mateřské školky a školní družiny již ve věku 11 let, kdy jsme si samy vymýšlely naše představení, která měla ve výše zmíněných ústavech fakt úspěch.
To jsme tenkrát daly třeba dvě školky za den. Dodnes se divím své odvaze,nechápu, jak jsme mohly tenkrát v klidu zazvonit ve školce a zeptat se,jestli by nechtěli zahrát pohádku.
S koncem povinné školní docházky skončilo i naše přátelství. To bylo pomluv, to jste sedozvěděly věcí [má fantazie mne též nepřestává udivovat]!
Jeden příklad za všechny:
Jájsem o Alče rozšířila, že jí hovna. Druhý den o mě celá Chrudim říkala,že piju chcanky. Doslova a do písmene. Jak roztomilé bylo to naše hašteření. Teď se potkáme maximálně ve vlaku a myslím, že jsme v pohodě. Škoda, že se naše cesty rozešly, tenkrát to bylo fajn :-)
Nastřední jsem se uchýlila daleko a proto jsem byla na intru. Se svýmasedmi spolubydlícíma jsem si moc nesedla, takže jsem utíkala zase kdivadlu. Založila jsem v blízkém domě dětí a mládeže divadelní kroužek,kam se přihlásilo šest dětí. Fajn. Fiasko ale nastalo, když si přinašem hlavním vystoupení před tělocvičnou plnou lidí stoupla má hlavníhvězda doprostřed jeviště a zakřičela: "Ani já to hrát nebudu." A bylijsme víte kde. Už jsem se k tomu nevrátila. Jen v létě jsem jela jakoinstruktorka s domem dětí na tábor, kdy o mě má drahá paní vedoucízačala roztrubovat mezi dětma, že fetuju. No tak já jí to neberu, přecejen šestnáctiletá holka, která žije ve svym vlastním světě, nemákamarády ani peníze, má k drogám cestu otevřenou.
V osmnácti jsem se po delší pauze do svého milovaného světa herectví vrátila.Napsala jsem na inzerát jisému týmu, který sháněl lidi na nový projekt.Seběhlo se to hrozně rychle. Další týden už byla schůzka, za nedlouhonásledoval konkurz na hlavní roli [nedělejte si o mě iluze, neuspělajsem] a 14.10.2008, ve svých devatenácti letech jsem se na jednu scénudostala před kameru. David [režisér] by rád podal přihlášku nakarlovarský filmový festival, takže třeba budeme úspěšný:-) Je mi blbýříkat "budeme," já na tom filmu vlastně nic neudělala, ale fakt doufám,že se bude film líbit, protože ty lidi, co na tom dělaj, jsou faktsuper, vrazili do toho spoustu času a peněz a určitě by si tozasloužili. Jejich stránky jsou tady, kdybyste se někdo chtěl podívat.
Jakto bude dál? Tak to fakt netuším. Budu doufat, že ze mě bude hvězda aže třeba jednou inspiruju nějakou malou holčičku k tomu, aby se dala nastejnou cestu, jako já.