Jestli něco opravdu z duše nenávidím, tak jsou to výmluvy, jejich různé druhy nebo názvy, protože většinou se pod jiným označením skrývá prosté hledání důvodů proč něco nejde, místo hledání způsobů jak toho dosáhnout. Zastávám názor, že pokud člověk něco chce, opravdu chce, a časem má možnost to mít a najednou to už nechce, tak to buď nechtěl a nebo je to žena, protože ta jak pravil klasik neví co chce ale nedá pokoj dokud to nedostane.. což je v podstatě to samé. Doufám, že jsem žádnou čtenářku neurazil, neříkám samozřejmě že jsou takové všechny, (vyjímky nechť se mi ozvou, budu je blahořečit příštích 23 let) ale setkal jsem se i s tím, že to tak prostě funguje.
Co bych dal za to slyšet za výmluvou i její důvod.. Něco jako uměl Mel Gibson ve skvělém filmu: Po čem ženy touží. On tam toho uměl samozřejmě trošku víc, co si budem povídat, mě by ale bohatě stačilo slyšet důvod výmluvy.
Ale proč vlastně se člověk vymlouvá? Je to kvůli tomu, že nechce druhému "ubližít"? Jakože milosrdná lež? Lež která se stejně časem provalí a pak má následky daleko horší a ono "ublížení" rázem nabyde mnohem obludnějších rozměrů? Nebo je to snad zástěrka pro jiné plány? Plány které když se dostanou na světlo mohou mít strašné následky? Jako příklad za všechny mě napadá třeba nevěra, a katastrofický scénář bestiální vraždy milence a manželky spáchanou zhrzeným manželem přistihnuvším je v intimním propletenci uprostřed manželské postele, přestože ona zavražděná manželka vlastně měla být v práci a o milenci ani nemluvě..
Pokud je něco jinak tak proč to sakra neříct? Neušetřilo by to mraky problémů? Co bych měl z toho říkat svojí holce že ten pytel od brambor co si na sebe právě navlíkla jí neskonale sluší, když jakmile v něm vyleze na ulici pozná už jen z opovrhujících pohledů přítomných dam, že jsem idiot když jsem vypustil z pusy tenhle nesmysl? Vím že je spousta takových mužů, co se tímhle řídí, takže bych chtěl upřesnit ještě jednu věc v souvislosti s výše zmíněným:
POKUD VÁM MUŽ ŘEKNE, ŽE VÁM SLUŠÍ TO CO MÁTE NA SOBĚ,.. TAK VÁM TO SLUŠÍ!!
Abych si neprotiřečil, tak samozřejmě záleží na okolnostech, povaze partnera, nebo muže jehož se na to ptáte. Něco jiného vám řekne partner který je s vámi nepříliš šťastně ženat bratru 30 let a něco jiného samozřejmě frajer co se vás už celé dvě hodiny snaží dostat do postele za celkem jasným účelem..
To je pak asi lepší zeptat se osoby stejného pohlaví, která vám "rozumí"..? Bohužel ani u stejného pohlaví si nemůžete být jistí pravdivým posouzením. Může se lehce stát, že zafunguje slečna závist (protože třeba ty krásné šaty vám sluší mnohem víc než slečně které se ptáte) a pak dáte na "dobrou" radu a koupíte si jiné šaty které vám sice sluší o mnoho méně, ale slečna vás ubezpečila že jste v nich dokonalá. No a pak po někom chtějte názor..
Dost podobná záležitost jako milosrdná lež je třeba časový deficit.
ON: "Můžeš dneska ven?"
ONA: "Promiň dnes nemám čas, musím ..." se třeba učit (nebo něco jiného)
Fajn všechno v pořádku pokud to tak opravdu je, bohužel situaci mírně změnilo když se pak onen mladý muž dozvěděl že slečna se sice chvíli učila, ale pak jí zavolal jiný mladý muž který byl v žebříčku priorit poněkud výše než ten předchozí a ona mu nečekaně neřekla ne..
Aha, zapoměl jsem, že za tím ".., musím se učit" ještě může zaznít "promiň" nebo "omlouvám se" což sice vůbec nic v dané situaci neznamená, ale docela hezky to zní. A teď už slyším ty rozhořčené komentáře typu: "ale vždyť se omluvila", jasně omluvila se, neříkám že ne, (nehleďme teď na to že lhala) ale jak byste reagovali vy, kdybych vám třeba slíbil, že vám vyzvednu dítě ze školy, neudělal bych to a pak se vám omluvil,.. poprvé. Pak bych to udělal znovu a znovu a znovu a pokaždé bych se vám za to omluvil. Netvrďte mi nikdo, že byste si neřekli minimálně že na mě není spoleh, pokud by to nebylo zrovna něco ostřejšího v doprovodu něčeho fackózního, byli byste na mě naprudění a přestali mi věřit. Tak k čemu vám je, že jsem se omluvil, když víte že to při první příležitosti udělám znovu?? Čekáte že se změním? Čekáte že jednou to dítě třeba vyzvednu? Jste naivní nebo ano? Myslim že rodič který miluje svoje děti by to zkusil maximálně jednou, takže na "promiň" nebo "omlouvám se", mám u určitého typu lidí a od jisté doby celkem specifický názor.
Doufám že se tohle časem dostane k očím lidí kterých se to bezprostředně týká a oni se nad tím zasmějí a řeknou si třeba jak je ten blábol humorný, a aspoň jeden nebo jedna v tom davu se nad tím zamyslí, uvědomí si tu pointu a bude se snažit nebýt takový/á jako ostatní. Pak tenhle článek splní účel.
---
.. měl jsem pocit že se do blogů píšou věci co chce člověk sdělit jiným lidem, tak mi prosím nemějte za zlé že jsem si dovolil položit sem střípek své duše..