SABRINA

 Nechápu, co vede Mě a ostatní k tomu, abychom místo papírových deníku, které najde maximálně přítel, vykřikovali své soukromí pomocí internetu do celého širého světa.
Je to forma terapie, jistá dávka exhibice, trochu i té touhy pozvěčnění se, především ale chuť něco tvořit...

Maybe we could make it all right
We could make it better sometime

Maybe we could make it happen baby
We could keep trying
but things will never change
So I don't look back.Still I'm dying with every step I take
Milujte tak, abyste se nezamilovali, chcete-li být šťastni.
Milovat a udržet je nejlepší, milovat a ztratit je druhá nejlepší možnost.
Láska je partie karet, všichni v ní podvádějí - muži, aby vyhráli, ženy, aby neprohrály.
Pokud milující má rád a chce být milován, nemůže se ukázat takový, jaký opravdu je.

Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká. 
Je lépe pro ženu, aby si vzala muže, který ji miluje, než aby si vzala muže, kterého miluje.    
Malá láska se může za jistých okolností zvrhnout ve velkou nenávist, velká láska jen v úplnou rezignaci. 
                                    
                                     Bývala Jsem lehkovážná holka,
                                     co  neznala lásky hodnotu.
                                     kluku Jsem mívala jako much,
                                     ale stále cítila samotu.

                                     Žila Jsem život zábavný,
                                     uvnitř Jsem však prázdná byla.
                                     Pak Jsem ho potkala,
                                     měla Jsem pro koho bych žila.

                                     Nechtěl Mě,
                                     jaký div.
                                     Nevěřil v upřímnost mou.
                                     Řekl Mi,
                                     že co Jsem živa.
                                     Mívám pověst zlou. 
                 
                                     Já se vážně snažila,
                                     zmizel v života víru,
                                     mnoho flirtu Jsem zažila,
                                     ale po něm dál v srdci díru...


"Kouzlo první lásky je v tom, že nevěříme, že jednou zkončí"Řekl Discracli....Neznám ho....Ale měl pravdu a s ním bezesporu všichni, kteří tvrdí, že na první lásku se nezapomíná a je ta nejkrásnější.... Tedy... Svým zpusobem. Problém je vybrat tu první, úplně opravdickou lásku. Byla to ta zeškolky? Z první třídy? Z prváku? Ten nešika, co vás připravil opanenství? Nebo ten šikovnější, který vám ukázal, jaká láska umí být sevším všudy? Všechno ale jednou končí, tak skončí i Ta, o které jste věděli, že bude trvat užnavždycky, protože jste měli ještě dost naivity a málo životníchzkušeností.Potkáte druhou lásku...Někdo dříve, někdo později...Dlouhé rozhovory - v podstatě o ničem, ale vlastně o všem, blízkost, jistota...
Aleuž tam není ta jistota, že to nikdy neskončí.Už chybí ta naivita. Jste příliš střízliví a světvidíte jinýma očima než v patnácti. Přišli jste o většinu iluzí aněkterých snů. Svět kolem už není růžový a někteří lidé jsou zlí a falešní.
S tím vstupujete do nového vztahu.
I s tím, že je vám jasné, kvůli čemu se budete hádat a že zamilovanost netrvá věčně.Jednoho dne skončí to období, kdy vaše nejčastěji použitá věta je"Miluji tě!" a říkáte ji stokrát, tisíckrát denně. Po roce a něco sedostaví období, kdy mnohem častěji říkáte jiná slova*, až se "Milujitě" stane rutinou vyslovovanou po skvělém orgasmu, před spaním nebo přislabé nostalgické chvilce.Vyčerpaní z toho, jak jstespolu a jak moc se máte rádi.Člověk si občas musí ulevit, někam utéctnebo prostě z plných plic zařvat. Jinak to nejde. Ani u prvních lásek,ani u té poslední...
Tak sedím a vzpomínám na to, co bylo.Naprvní velkou lásku, u které jsem si byla jistá, že neskončí. Vzpomínámna dobré,ale i zlé.Abych si mohla vážit všeho,co mám... Bez iluzí a naivity. Zdá se mi o lidech, kteří mi zmizeli ze života. Je to lepší, nežkdyby se mi mělo zdát o práci, ale horší, než sny o sexu :) Posledníchpár dní je vzpomínkových. Možná proto,že jsem mezi novými lidmi a naty "staré" nezbývá čas. A někdy to není jen tím časem, ale předevšímproto, že zkrátka z toho života více či méně zmizeli.Asi je úplně normální, že si jednou za čas vzpomenete na někoho, kdose vám připletl do života a zas zmizel, nějak vás ovlivnil, s něčímpomohl nebo v něčem zklamal, ale zkrátka byl na chvíli s vámi nebovedle vás. A tak mám teď vzpomínkové období...Nemám deprese. Není důvod je mít.Přesto tak nějak se smutkem přemýšlím o všech těch"kamarádech na chvíli" a o bývalých milencích, kteří mi nějakýmzpůsobem zasáhli do života.Zrovna včera, kdy jsem s kamarádem v autěprojížděla mě celkem známou trasu, vzpomněla jsem si, co asi kdo dělá...Není to stesk, je to jen zvláštní pocït, že nevíte, co dělá člověk, nakterém vám kdysi záleželo. Jak se má a jestli nemá nějaké starosti.Život mě tímhle nepřestane udivovat. Tím, kolik lidí vám zkříží cestu avy je třeba už nikdy neuvidíte. Anebo víte, že je vidět  ani nemůžete,protože jsou věci, které tomu brání...Nebo kolem sebe chodíte a sotva se pozdravíte- A to je smutné, když Jste si předtím byli tolik blízcí. Pěkně hnusná doba...Doba, kdy jsme za přítele schopni někoho označit pouhým kliknutím naodkaz "Přidat mezi mé přátele"? A stejně tak rychle ho také vymazat. Akaždý si hrabe na svém písečku a občas zvedne mobil, zeptá se "Jak semáš?" anebo taky nezeptá, protože volané číslo je nedostupné...Už celkem dávno se mě někdo ptal, jestli opravdu stojí za tovést život, jaký žiju já, být bez partnera, jen si užívat, býtsvobodná. Tenkrát jsem jí odpověděla, že vlastně ne, že si sicečlověk užívá věci, které ve vztahu obyčejně nedělá, ale v závěru stejnězjistí, že ačkoli si náramně užívá a nikdo ho nehlídá, večer si nemá kekomu lehnout, komu poslat sms na dobrou noc a ráno nemá komu dělatsnídani nebo svačinu do práce.
V poslední době, kdy se vyrojilo takové krizové období, hodněvzpomínám. Ne proto, abych si drásala nervy, spíš vzpomínám na tohezké. A je těch vzpomínek víc než dost. Hlavně za poslední dva roky.
Vzpomínám i na ty muže, na to, co mi dali, co vzali,na ty, které jsem milovala i na ty, kteří byli jen na chvíli, pro párdoteků a polibků a pak jsme odešli každý jiným směrem. Některé tyvztahy byly naprosto šílené a o některých by se dal napsat román vestylu Anny Kareniny :) Každý z nich se na mě určitým způsobempodepsal. Byl součástí mého vývoje, na chvíli částí mého života, někdyvzorem jindy milým přítelem nebo jen někým, kdo v tu chvíli bylnablízku, ať už z jakéhokoli důvodu. Pravda, mnohdy to nebyly důvodyzrovna dvakrát patetické :)Vím, že jsem se za ty dva roky změnila. I když jsem stále zůstala tímrebelem s tváří andílka, ďáblicí, mrchou, obyčejnou holkou, směsicítoho všeho, přesto jsem jiná. A ten vývoj zdaleka ještě nezkončil.Popravdě řečeno... není lehké se najednou uklidnit, ubrat plyn.Chtěla jsem vyzkoušet ještě spoustu věcí a až pak začít přemýšlet, žese usadím.
Aby  mohlo začít něco nového, musí nejdříve skončit to staré...Když ne, nemá to cenu...
Nenechávejte mě samotnou s mýma myšlenkama...Možná si řeknete, že se nudím, při pohledu na celé tohle líbímseti a blog. Ne, nenudím se... Právě naopak, ale mám  potřebu psát tady to, co bych ráda někomu řekla osobně, ale nejde to, nemužu...Někdy je to takhle lepší...Pokud toho člověka zajímám, i když se nemužeme vidět...Z jakéhokoliv duvodu...přečte si to tady a vyloží si to, tak jak on sám uzná za vhodné...Tak jak si bude přát, aby to bylo a možná také tak, jak to je... Ale nikdy to tak už nebude...Nikdy se nevrátí zpět to, co bylo... Nikdy už to nebude stejné...Ale muže to být....jiné...Muže to být ještě lepší...Duležité je věřit...a vědět, žeNIKDY se nemá říkat NIKDY...Čím více člověk o tom druhém mluví, at v dobrém či zlém, tím více mu leží v hlavě... Co si budeme nalhávat...Absolutní ignorace také není dukazem o tom, že nás ten druhý nezajímá... Muže být předsíraná...Ale také nemusí...Jak to poznat? To je věčné dilema nic nechápajících lidí...,Lidí....kteří jsou zamilovaní, až se z nich stávají detektivové a nejlepší psycholgové proti jejich vuli..."Co tím chtěl básník říci?"...O čem mluvím? NEOHLÍŽEJ SE, CO BYLO, ALE CO BUDE................................................................................................................
Hodné holky se dostanou do nebe, potvory všude tam, kam si přejí...♥

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Odsuzuji alkohol... Ukazuje druhou tvář člověka... Jeho hluboké podvědomí vychází na povrch, jeho obavy, strach, zloba, jeho skrytá trápení, a hlavně pravda... Alkohol mění lidi na agresivní, zlé, plačtivé, přecitlivělé, hysterické,... Člověk ztrácí zábrany a téměř každý po probuzení lituje svých činnu, pokud si je ovšem pamatuje...
----------------------------------------------------------------------------
You and me
We used to be together
Every day together always
I really feel
I'm losing my best friend
I can't believe
This could be the end

It looks as though you're letting go
And if it's real,
Well I don't want to know

Don't speak
I know just what you're saying
So please stop explaing
Don't tell me 'cause it hurts
Don't speak
I know what you're thinking
I don't need your reasons
Don't tell me 'cause it hurts

Our memories
They can be inviting
But some are altogether
Mighty brightening

As we die, both you and I
With my head in my hands
I sit and cry

It's all ending
I gotta stop pretending who we are...
You and me
I can see us dying...are we?

Autor: Sabrinaaa dne 22.Říjen 2007 v 12:10 |