Jak už je jasné z nadpisu, vše má svůj rub a líc. Na jednu stranu jsem šťastně zamilovaná a na druhou hrozně nešťastná. Soukromí je krásný, ale doma je to pičou ke zdi... Připadá mi, že už není od všeho zlého úniku. Být tak ptáček, tak uletím někam hodně hodně daleko. Jenže jsem jen obyčejnej člověk a ten musí všemu dobrému i zlému čelit. Nikdy bych nevěřila kolik lidí se z mé tříčlené rodiny, když nepočítam sebe najde, kteří mi štěstí nepřejou. Je mi z toho do breku. Ničím se nezavděčím a vše dělám špatně. Já wim. Jenže nejjednodužší je házet vinnu na druhý, ale své chyby to už člověk nevidí. Problém není ve mě, ale v nich. Ono se to snadno vysvětlí, ale žít v tom... Asi jsem si za ty roky na to už měla zvyknout, ale v poslední době mi nějak dochází dech a opouští mě síly.

napsal/a: Sandrejka0020 08:51 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář