"...Ach boze, uz zase vesel do pokoje,  zacal me osahavat a pak..."

Takhle zacina denik sestnactilete Jessie. Nevlastni otec ji uz delsi dobu pohlavne zneuziva a ona nevi jak si ma pomoct. Mama ji to neveri: "Vzdyt to on by prece nikdy neudelal, asi se ti jen neco zdalo." A komukoli jinemu se to boji rict ze strachu z posmechu. Je pravda, ze ma bajecneho kluka jmenem Alex, ktereho miluje nadevse na svete a on ji. Nedokaze si ale  pomoct! Trpi utkvelou predstavou, ze tim co ji dela ten netvor svou lasku vlastne podvadi. "Nemuzu se mu uz ani podivat do oci a to jsou tak plne lasky. Me jsou plne strachu, smutku a utrpeni. Moc ho to mrzi a dava si to za vinu. Ale to neni pravda! Uz nekolikrat jsem mu to rikala, ale duvod vseho toho mu povedet nemuzu. Rozesel by se semnou, protoze jsem mu byla neverna s tim, z koho mam tak nepredstavitelny strach." Takhle se trapila vecer co vecer. Pokazde kdyz se podivala na Alexe, do jeho laskyplnych oci. Chtela  mu to rict ale mela hrozny strach ze to nepochopi a ona zustane  uplne sama. Dostala napad......"Nechci uz Alexovi ublizovat, vidim na nem jak ho trapim. Nema to cenu, stejne den co den jen sedim ve svem pokoji a placu pri cekani na tu nestvuru. Klepu se strachy a trpim vycitkami kvuli Alexovi. Zitra pujdu do te tmave zatacky u koleji. Vlak jede ve 3 rano. To vim, nejednou jsem tu uz sedela a premitala jestli mam ,a nebo ne. Ale uz premyslet nemusim. Pujdu a udelam to! Rano, jako kazdy den, ji Alex cekal pred domem. Dal ji sladky polibek a sli spolu do skoly. Snazila se byt vesela a mluvit s nim. Tak trochu mu i naznacovala louceni. Ale zjevne mu to nedochazelo. To ji ovsem vubec nevadilo, aspon ji nebude branit v uteku z tohodle hnusneho sveta. Vecer se loucili a Jess zacala Alexe vroucne libat a objimat. Rekl ji at se neboji. Ze tohle neni jejich posledni shledani. Slibil, ze ji rano zase pocka pred domem. Ona ale vedela ze tenhle slib nedodrzi. Jen se pousmala a odesla domu. Alex za ni jen tise zaseptal prani sladkych snu a odesel take.

Je jedna hodina rano a Jessie zvoni telefon. Tise ale pronikave. Probere ji ze snu ve kterem byla tak stastna se svym Alexem a uvedomi si, ze ji budik hlasa cas na smrt. Oblekne se do svych dlouhych cernych satu, polozi na stul dopis pro matku a odchazi. Odchazi zemrit. Na ulici se jeste ohledne a citi, ze strach z jejich domu ji zene vpred. Chce se jeste naposled podivat do alexova okna. Stoji pred nim a tentokrat uz naposled se s nim louci. Je pul treti a Jessie sedi u koleji a ceka na svuj vlak. Na sve vysvobozeni. Zacina prset. Chladne kapky ji studi na kuzi a ona stale sedi a premysli o zivote co vedla a uvedomi si ze to nejsou jen kapky deste co ji chladi. Jsou to i kapky jejiho srdce, jeji slzy. Zase place. Ale dnes ne ze strachu. Neboji se smrti, bere ji jako smilovani a vidinu lepsich, nebo uz zadnych myslenek. Uz se rozedniva a Jess je rada ze jeste naposledy mohli paprsky slunce ozarit jeji zmucenou tvar. Jeste pet minut. A pak uz bude mit klid. Ctyri. Sama se divi ze vubec nema strach. Tri. Koleje uz zacinaji brnet pod tihou bliziciho se vysvobozeni. Dva. Uz ho vidi. Vidi svuj tak vytouzeny klid. Jedna. Ach boze! Promin lasko, sbohem!

Alex ji ceka pred domem. "Lasko, kde jsi?" Mozna jen zaspala, nebo je nemocna. Odesel do skoly. Ze zatacky kam s Jess chodili pozorovat vlaky vyjel cerny vuz. Stji tam nejaka zena a velmi nahlas place, je tam i policie. Alex nechapal proc se na nej ve skole vsichni tak truchlive divaji. O prestavce za nim prisel jeho kamarad, aby mu neco sdelil: " To auto co jsi rano videl, vezlo Jessie. Byla tam i jeji mama. Pry nechapala proc to udelala. Je mi to moc lito Alexi." On ale neveril. To by mu prece Jess neudelala, vzdyt vedela jak moc ji miluje a jak se ji snazi pomoct. Alex se pousmeje: " Dobrej pokus kamo, ale ja jdu zrovna za ni, takze ti to nevyslo." Otocil se a odesel ze skoly. Byl ale nastvany; z takovych veci se prece sranda nedela! Kousek od Jessina domu videl opet tu ubrecenou zenu. Chtel ji dohnat a sdelit svou uprimnou soustrast, aby i sam sebe uklidnil ze si jeho kamarad vazne delal srandu. "Pani?..........Proboha, to snad ne!" Byla to mama Jess. Rekla mu ze ji Jess nechala dopis ve kterem se loucila a rikala ze ted je ji urcite mnohem lepe i kdyz zde nechala svou nejvetsi lasku. "A myslela tebe, Alexi. Pohreb je pozitri, myslim ze by byla rada kdyby jsi prisel na posledni rozlouceni s ni." Alex se otocil a bezeslova odesel. Sedl si doma do pokoje a premyslel. Porad tomu nemohl uverit. Vzdyt vcera uz vypadala docela veseleji. Pak mu doslo, ze se s nim loucila. Vedela ze je to naposled. Chtela to jen hezke, pro ne, pro oba. Plakal. Plakal dlouho a premyslel proc jeho laska takhle odesla.

Je to uz nejakou dobu, ale Alex stale nevychazi z domu. Porad jen sedi zavreny ve svem pokoji a vzpomina na lasku co prozil a co mu tak necekane odesla. Nemuze byt bez ni. To proste nejde, nezvladne to. Vsichni doma uz spi. Napousti si horkou vanu. Lezi ve vode a vi, ze musi za ni. Ona ho tu sice nechala, ale on ji tam nekde rozhodne nenecha! Voda chladne a zaroven se barvi do ruda. Tmavne a tmavne a obraz se mlzi. "Alexi ne! Nedelej to!" Slysel ji, slysel Jess. Ted uz ale nemohl nic delat. Uz citi vuni jejich vlasu, uz vidi mlzny opar stojici u vany plne jeho krve. Chytila ho za ruku. "Jess jsem s tebou a uz te nikdy nepustim. Miluji te!" "Ja tebe take." odpovedela Jess a byla rada, ze Alex dodrzel slib ktery ji dal tenkrat pred jejim domem. Ze jejich objeti pravdu nebylo posledni...