# # Příběh
# #
# # Je ze mne už hasič?
# # stát Queensland, Austrálie, Brisbane.
# #
# #
# # 26-letá matka upřeně hleděla na svého šestiletého synka, který
# # umíral
# # na smrtelnou leukémii.
# # Její srdce bylo plné smutku a zoufalství, ale přesto uvnitř cítila
# silné
# # odhodlání, jako každý rodič. Přála si, aby její syn vyrostl a splnily
# se
# # mu
# # jeho sny... Nyní to již ale nebylo možné. Leukémie to rozhodla za ni.
# # Avšak ona si přesto přála, aby se jejímu synovi jeho sny splnily. Vzala
# # jej
# # za ruku a zeptala se:
# # "Bene, přemýšlel jsi někdy, čím bys chtěl být až jednou vyrosteš? Měl
# # jsi
# # někdy nějaký sen a přání, co bys chtěl v životě dělat?"
# # "Mami, vždycky jsem si přál být hasičem až vyrostu!"
# # Matka se na něj usmála a řekla: "Uvidíme, jestli se nám podaří ti tvůj
# # sen
# # splnit!"
# #
# # Později ten den, zašla do místní hasičské stanice v Brisbane, kde
# # potkala
# # hasiče Boba, který měl srdce velké jako samotný Queensland. Vysvětlila
# # mu
# # poslední přání jejího syna spolu s okolnostmi, které nastaly, a
# # poprosila
# # ho, zda by bylo možné svézt syna v hasičském autě kolem ulice. Hasič
# Bob
# # řekl: "My můžeme udělat daleko více. Jestli bude Váš syn připraven ve
# # středu
# # ráno v 7 hodin, jmenujeme ho čestným hasičem celého dne. Zůstane s námi
# # na
# # základně, bude s námi jíst, jezdit na všechny výjezdy v plné parádě! A
# # když
# # nám dáte jeho velikosti, necháme mu vyrobit opravdovou uniformu, pravou
# # hasičskou helmu, ne hračku - se znakem Queeslandské záchranné hasičské
# # stanice, žlutý gumový kabát, stejný, jako nosíme my, a gumové boty.
# # Vyrábí
# # se přímo tady v Brisbane, takže to bude vše rychle hotové!"
# #
# # O tři dny později, hasič Bob vyzvednul malého Bena, oblékl ho do jeho
# # zbrusu
# # nové hasičské uniformy a doprovodil jej z nemocničního lůžka k
# # čekajícímu
# # hasičskému speciálu. Ben si musel sednout na zadní sedadlo a díval se,
# # jak
# # se s ním vrací Bob na hasičskou stanici. Byl v sedmém nebi.
# # Ten den byly v Brisbane tři požární poplachy. Ben se účastnil všech tří
# # zásahů, a svezl se ve třech různých hasičských autech. Mimo jiné ho i
# # natáčeli na filmový záznam pro místní zpravodajský kanál.
# #
# # Splněný sen a veškerá láska a ohromná pozornost, která mu byla věnována
# # od
# # jeho nových velkých hasičských kamarádů, zapůsobily na Bena tak
# hluboce,
# # ze
# # žil ještě další tři měsíce. Déle, než všichni doktoři považovali za
# # možné.
# #
# #
# # Jednou v noci jeho vitální funkce začaly dramaticky klesat. Vrchní
# # sestra,
# # která věřila v princip hospice - domova - kde by nikdo neměl umírat sám
# # a
# # opuštěný, začala volat rodinné příslušníky do nemocnice. Najednou si
# # vzpomněla také na den, který Ben strávil jako člen hasičského sboru, a
# # zavolala i na hasičskou stanici. Požádala, zda by bylo možné, aby se
# # jeden
# # z
# # hasičů dostavil v uniformě do nemocnice k Benovi, a postál u něj jako
# # čestná
# # stráž v jeho poslední chvíli.
# # Sloužící důstojník opověděl: "My můžeme udělat daleko více! Budeme tam
# # do
# # 5
# # minut! Máme jen malou prosbu. Než uslyšíte houkat požární sirény a
# # uvidíte
# # modrá světla majáků, můžete, prosím, oznámit v rádiu, že se nejedná o
# # žádný
# # požár? Že to jen Hasičský záchranný sbor přijíždí naposled vzdát čest
# # jednomu z jeho nejlepších členů? A můžete, prosím, nechat otevřené okno
# # do
# # jeho pokoje?"
# #
# # O 5 minut později za zvuku sirén a blikání světel dorazilo hasičské
# # auto
# # k
# # hospici, a vysunulo žebřík do otevřeného okna Benova pokoje ve 3 patře.
# # 16
# # hasičů v plné výzbroji vstoupilo dovnitř. S dovolením jeho matky ho
# # objali,
# # drželi ho v náručí, střídavě za obě ruce, a řekli mu, jak moc ho mají
# # rádi.
# # Ben vzhlédl na velitele a s posledním dechem se zeptal: "Veliteli, je
# ze
# # mě
# # už skutečně hasič?"
# # "Ano, Bene, jsi velkým hasičem, a nejvyšší velitel drží tvou ruku,"
# řekl
# # důstojník. S těmito slovy se Ben usmál a řekl: "Já vím, držel mě za
# ruku
# # celý den, a andělé mi zpívali..." Na to naposledy vydechl, a velitel mu
# # jemně zatlačil oči...

Proč lidi který mám tak ráda a věřím jim mi vždycky mi tak ublíží... bolí to a moc.... člověk kterýho jsem měla tolik ráda a byla štastná že ho mám.... a ted už pro něj neexistuju.... prostě věci končí a začínají... jak mi řekl a dál už nic!!!! lidi přicházejí a odcházejí,ale to já nechci.... chci mít lidi který mám ráda u sebe... ale zatímmě skoro každej spálil.... od něj bych to nečekala.... když se na mě někdo vykašle vždy když se mu daří,tak co je to za člověka.... pak zase přijde když bude chtít s něčím pomoc.... mám tě ráda a dlouho to ve mě zůstane.... bohůžel tě mám tak hluboko v srdci že tě jen tak nevymažu i když se budu snažit sebevíc!!! slzy mi tečou po tváři,ale já brečet nechci... zkouším je zastavit,ale nejde to!!! zkouším na ty hezky chvilky nemyslet,ale mozek me neposloucha.... zkouším aby mi srdce tlouklo radosti jako dřív,ale ty mi ho brzdíš!!! ještě jedna rána do srdce a už se navždy zastaví.....

Něco se ve mě děje a já nemám páru co.... pořád přemýšlím co se to děje a na nic nemůžu přijít!!! Něco se prostě ve mě děje... a bojím se,že to odnese někdo koho bych stratit nebo ublížit mu nechtěla... možná že se na tom podílí ztráta pro mě moooc důležitýho človíčka.... ztratila jsem ho ani nevím jak.... prostě tu jeden den byl a pak o něm nevím nic.... nevím co si o tom myslet!!! je asi toho teď na mě moc... nevím co dělat nevím co si myslet!!! Občas i přemýšlím jestli se vůbec vyplatí být ta hodná!!! už mě nebaví pořád dělat pro všechny všechno a pak bejt sama v prdeli... nebo se ti ten člověk ti to vrátí tak že až si to svoje vyřeší nechá tě.. prostě už nebude mít zájem bavit se s tebou!!! všechny krásný věci se mi vyhýbaj a to dost velkým obloukem!!! už by jsem toho štesíčka taky trošku potřebovala,protože nevím jak dlouho tohle všechno vydržím!!! potřebovala bych okole sebe lidi na který se vždycky můžu spolehnout anikdy mě nepodrazili a vím že od nich je všechno upřímný!! ale bohužel takovího človíčka znám jenom jednoho... bez ní bych už tu dávno nebyla!!!! ach jo.... už mám zase tu svojí náladu... njn.... nějak se z toho musím vyhrabat!!! doufám že to půjde tou dobrou cestou a nebudu muset vklouznout do něčeho co jsem vždy odsuzovala nebo udělat něco čeho bych pak litovala a někomu ublížila!!! to radši trpět než mu ublížt!!! no asi většina nabudete mít páru o čem mluvím.. protože tady každou chvilku mluvím o někom jiným!! ale to je jedno.... prostě je to tak...ppíšu to sem vše,abych se z toho všeho vypsala že mi to pomáhá a vy se pak třeba z toho nějak ponaučíte nebo si z toho něco vemete!!! třeba zjistíte že pro co vy se trápíte je úplná prkotina oproti tomu co jiní usí řešit!!! tak to by bylo pro dnešek dost!!!

Fí ha... ža bych byla zase ve škole??!!!! kdoby to byl řek... no já teda ne.... Kožak tady obíhá třídu a dělá že tomu rozumí...:-D nee... on je fakt frajerka....;) Kožak je náš.... ale nevím co mi dá za známku,tak možná budu muset jít do kabinetu za ním... hups... já ale nemám výstřich... hups... tak toje problémm... ne dělám si srandu... mé známky odpovídají mé blbosti.... ne já jsem fakt chytrá... ne to nebyl vtip.... já vím že si myslíte že to je vtip,ale fakt není!!! já jsem chytrá.... někdy...občas... čirou náhodou no.... hups... už zase plácám co... hmmm.... tak nic... ty jio...Kožak ted na mě vystrčil prdel!!! no ne... jo kdyby jste to nevěděli tak kožak je můj profesor na informatiku!!! to je věc co... to asi vysvětluje to proč jsenm ve škole na pc co.... nj.... tak ja¨á budu končit!!! pa lidi... měj te se a usmívejte!!! :-D jujky... mě hráblo... já vím... už zase.... dobrý... jsem zticha... tak pa už naposled a doopravdy...budu vám chybět co.. ne tak já jdu... ajojojojojojjokkkk...... jo už jsem pryč.... nebrečtze tak... tak už stačili ty slzy... dobry jdu... čau...:-D

Jsem právě ted ve škole a přemýšlím... není mi dobře,ale musím být ve škole... nemám na nic náladu,ale musím dělat vše... nejradši bych brečela,ale směju se.... tak si říkám proč pořád dělám něco co nechci... tak proč??!!! odpověd je jednoduchá!!! protože musím...!!! člověk v životě nechce dělat tolik věcí,ale musí... to nám pak bere chuť žít život naplno!!! vždycky jsem se ptala co je lásko... slyšela jsem mnohé,ale ani jednou nepochopila... ono totiž nejde rozumět nečemu,aniž by jste věděli o co jde!!! každý má přece city jiné,každý lásku bere jinak a očekává jiné věci... možná že už jsem přišla na to co to je,ale nejsem si jistá!!! nemužu vědět to na 100% i kdybych chtěla!!! ale myslím že už vím co to je... srdíčko mám zase slepený,ale drží to jenom tak a bojím se,aby se zase nerozpadlo... drží to nej na vlasku... osůbku,ktrerá mi srdíčko slepila je ted ode me daleko a nemuže ho celé zacelit,všechny rány zahojit!!! nikdy to nepujde uplne,ale aspon napovrch,aby to neslo videt!!! za tři měsíce bude moje srdíčko týden skákat radostí a pak zas ulehne do spánku... ale zůstane mi tu nekdo kdo ho bude držet pri životě než bude moc zase skákat!!! bude to moje Zlatíčko be kterýho bych tu už dávno nebyla!!! moje srdíčko se dělilo na tři části... jedna část začala patřit mému miláčkovi,druhá mému Zlatíčku,která jí patří už dlouho a ta třetí část co se mi nedavno rozpadla a bolí to a moc patřila mému Zlatu... tato část srdce se rozpadla,ale pořád doufá že ten dotyčný to zas slepí!!! Je to človíček,kterého mám moc ráda a záleží mi na něm!!! je to člověk kterej mě podržel když jsem potřebovala... děkuji mu za hodně... ale bolí to i mrzí že už není co bylo... ale asi jsem si neměla dělat naděje že to vydrží!!! mám tě tě rada moc a pořád si tě vážím!!! ale asi je to jenom z mé strany!!! za nedlouho si řeknem asi zbohem!!! Nevím jak dlouho ještě vydržím co snášet musím... Je to pro mnohé nepřectavitelná věc co si člověk může zažít už v 16 leteh.... tolik bolesti a sklamaní... no není snad ani možné... jestli kdy bylo štěstí,tak mě obešlo a velkým obloukem... možná párkrát na mě nahodou narazilo... pár štěstíček mě potkalo a proto jen tak nepustím a vážím si jich... umím si vážit toho co mám... a proto vám radím.. važte si každé chvíle v životě kdy jste štastný, kdy se smějete.. je to vzácná chvíle k nezaplacení...

Já nechci smutný být

já chci taky žít

taky se smát

a z života se radovat.

Mám ale přání jediné

bez kterého to nejde

nevím, jestli je nesplnitelné

chci mít srdce lásky plné.

Ale mám jen oči uplakané

a srdce smutné

životem procházím

ale lásku nenacházím.

Vždy jsem si jen přál

abych žil a miloval

anebo strašnou smrtí umíral

a umírám

na srdce prázdné

jen já a mé oči uplakané.

Podívala se naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On jediný ji mohl pomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevně věřila že příjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla na posteli a hrdě zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE. Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla. Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život! Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....byla tak blízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu. Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha, dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!

Kačerov jak hurikán k nám už míří....auta lejzr eroplán městem víří....Příběhy píše z téhleté říše...kačer huuhuuu.....Ted k vám děti z dálky letí kačer huuhuuu....Přináším sem kouzel nouzem kačer....Kačeři přijdou když jsi v nouzi...když tě úzkost ze sna zbouzí...zavolat jen stačí heslo Kačer...huuhuuu...ted k vám děti z dálky letí kačer huuhuuu....Přináší sem kouzel nouzem Kačer...Na tváři smichy právě bdí pan kačer...huuhuuu....

ja nikdy nevim jak mam rict poradne mam te rada jsem ti za vse vdecna!!! nevim,ale ja to asi moc najevo nedavam...mam tu hrsticku lidicek ktery strasne moooc limuju a oni vedi o koho jde!!! ale v mem zivote jsou ted dva lidiskove ktery mam strasne mooooc rada a nevim jak to presne rict....ale proste je limuju.... :-* lidiskove na ktery se vnouzi vzdy obratit a jsem pak rada,kdyz jim to muzu oplatit...! doufam ze vy dva vite o koho jde... :-* jen mi je trosku lito ze se s jednim nemuzu stykat...ale tak snad nekdy.... tak a je to venku... :-D

vzdycky jsem si myslela ze muj zivot je na hovno...pak jsem ale potkala jednu osubku a ta mi do zivota prinesla svetlo!!! s ní jsem vzdy vesela a nebrecim nad malickostma!!! je to divny ale krasny!!! co bych bez ni delala to nevim...uz si myslim ze je vsechno v pohode a pak prijde rana!!! doma se to vsechno posere a uz nevim co delat!!! jak mam verit na lasku,kydz jsem ji doma nikdy nevidela!!! vsichni se trapi,ale na tu malou osubku co se zavira v pokoji nkdo nemysli!!! uz fakt nevim co dal!!!