Jsem právě ted ve škole a přemýšlím... není mi dobře,ale musím být ve škole... nemám na nic náladu,ale musím dělat vše... nejradši bych brečela,ale směju se.... tak si říkám proč pořád dělám něco co nechci... tak proč??!!! odpověd je jednoduchá!!! protože musím...!!! člověk v životě nechce dělat tolik věcí,ale musí... to nám pak bere chuť žít život naplno!!! vždycky jsem se ptala co je lásko... slyšela jsem mnohé,ale ani jednou nepochopila... ono totiž nejde rozumět nečemu,aniž by jste věděli o co jde!!! každý má přece city jiné,každý lásku bere jinak a očekává jiné věci... možná že už jsem přišla na to co to je,ale nejsem si jistá!!! nemužu vědět to na 100% i kdybych chtěla!!! ale myslím že už vím co to je... srdíčko mám zase slepený,ale drží to jenom tak a bojím se,aby se zase nerozpadlo... drží to nej na vlasku... osůbku,ktrerá mi srdíčko slepila je ted ode me daleko a nemuže ho celé zacelit,všechny rány zahojit!!! nikdy to nepujde uplne,ale aspon napovrch,aby to neslo videt!!! za tři měsíce bude moje srdíčko týden skákat radostí a pak zas ulehne do spánku... ale zůstane mi tu nekdo kdo ho bude držet pri životě než bude moc zase skákat!!! bude to moje Zlatíčko be kterýho bych tu už dávno nebyla!!! moje srdíčko se dělilo na tři části... jedna část začala patřit mému miláčkovi,druhá mému Zlatíčku,která jí patří už dlouho a ta třetí část co se mi nedavno rozpadla a bolí to a moc patřila mému Zlatu... tato část srdce se rozpadla,ale pořád doufá že ten dotyčný to zas slepí!!! Je to človíček,kterého mám moc ráda a záleží mi na něm!!! je to člověk kterej mě podržel když jsem potřebovala... děkuji mu za hodně... ale bolí to i mrzí že už není co bylo... ale asi jsem si neměla dělat naděje že to vydrží!!! mám tě tě rada moc a pořád si tě vážím!!! ale asi je to jenom z mé strany!!! za nedlouho si řeknem asi zbohem!!! Nevím jak dlouho ještě vydržím co snášet musím... Je to pro mnohé nepřectavitelná věc co si člověk může zažít už v 16 leteh.... tolik bolesti a sklamaní... no není snad ani možné... jestli kdy bylo štěstí,tak mě obešlo a velkým obloukem... možná párkrát na mě nahodou narazilo... pár štěstíček mě potkalo a proto jen tak nepustím a vážím si jich... umím si vážit toho co mám... a proto vám radím.. važte si každé chvíle v životě kdy jste štastný, kdy se smějete.. je to vzácná chvíle k nezaplacení...