Dno

Jde to lehce to víte že lehce ocitnout se, na dně žití, jen životem svým procházet nic stále nic co by stálo za to ho dál žít nenacházet na tomto světě plném lží, falší, nenávisti a zloby jímají mě z toho mdloby, neb i život můj pln je zloby, bolesti a trápení a stále čekám na znamení dne kdy zmenší se mé soužení, a přijde to krásné blouznění, kdy jak mávnutím kouzelného proutku se vše v dobré promění a problémy mé jak kouzlem odplavou, a já vydám se na správnou cestu a ode dna se odrazím, a k cílům svým tak dorazím, neb překážky jsou mi stále na blízku, a podobu mývají i krásnou, až podlehnu jim neb krásný pocit a únik mi poskytují, leč krátký a život spíše komplikují, neb vzdát se jich není lehké a nutkání bývá velké leč nic není nepřekonatelné a neovládnutelné stačí jen vůli mít a touhu k sobě nepustit, vždyť osud svůj každý má ve svých rukou, tak vykročme vstříc svým snům a lepším dnům ač nebude to jednoduché leč s vypětím veškerých sil a píle můžeme překonat k cíli dlouhé míle a cíle dosáhnout a vše do konce tak dotáhnout.Ač život je mnohdy nevypočitatelný, a nikdy se nedá předem odhadnout na jaká místa či do jakých situací nás zavede a co v životě nám tím provede, však namysli nesmíme upadat a snažení své nevzdávat, vždyť naděje nikdy neumírá, leč ne vždy k dobru věci nás to ubírá, a v srdci čas od času místo zabírá,a ztracenou lásku v srdci nám zavírá, pak těžko láska hledá se, když ztracená jen tak svého místa nevzdá se, co dělat jak překonat to trápení a podlehnout jiné osoby mámení když přehlížíme ač nevědomky její znamení, a jsme v minulosti ztracení, a tak starou láskou stále v síti lapeni, bez možnosti úniku a do současnosti průniku. Leč nic nemá věčné trvání a odloučení city ochladí, však nikoli vyhladí a střípky citů i vzpomínek v srdci vyvolávají naděje plamínek, ten v srdci plápolá a smutek občas vyvolá.     

Sobeckost

jedině sobeckost je v tomto případě tou správnou cestou, bez starostí a hloupých gest až po sevřenou ruku, vztekem v pěst, proč pomáhat máš,tomu co neoplatí ti tvou laskavost, ani nedojde ti v nouzi na pomoc a za zády,tě pomluví a osobnost tvou tím očerní, tak pak řekni mu spíše a velmi slyšně táhni svině, táhni dál, nic já už ti, nic nedám. 

perlička

Překrásné je, když povede se v básni perlička ke smíchu berlička a pár očí přitom rozzáří a krásný úsměv na tváři ti vytváří, z úsměvu září ti zoubky jako perličky a v hlubokých očích zrcadlí se ti hvězdičky, rtíky jako růže květ radost k tobě přivonět, a tvou překrásnou vůní se unášet dám, a opět tvé úžasné vůni neodolám.   

Včerejší noc

včerejší noc, ve znamení apokalypsy byla, velká vlna minimalu ale zalila nás nudně, však vlezle nás otrávila již nám dej ó velký dj, ať rozvíří nás v schranzu šrum mi nakopneme se,a rozdupáme ten celý sál kde služebníci zákona loví naše poklady a jsou vykradači nálady, oni kazí krásné techno párty děj, to on je ten praví zlotřilí zloděj, a odporný cizinec tak táhni ty cizinče, odporné ty podsvinče, mi vždy poznáme tě i pod maskou tvou falešnou,a za pomoci triku, lží a falší bys pochytat nás všechny chtěl, a za mříže nás uzamknout, hrdost naši napadnout a na srdce si došlápnou, a mysl technařovu ovládnou ale tak nikdy nemůže to dopadnout.

múza

vždyť každý na básníka může si hrát a slova podlé sebe poskládat a, i já kráčím vstříc mé další tvorbě dokud intelekt můj jest ve správné formě, dokud daří se mu rýmovat a veršům ten správný smysl dát, já nevzdám své snažení a budu pokračovat v mém básnění, ať jsme zase zasnění a do děje vtažení, ať nevyjde vniveč mé snažení,a těší nás mé verše, vždyť to také žádným hříchem není, ač tichem zalit můj krátký rým, nechť inspirací je co do oka padne ti, zaujme tvé myšlení a pomůže ve tvém tvoření, když inspirace není dostatek vnoř myšlenky své v nekončící fantazii, s otevřenou náručí kráčej, vpřed však, zpět se již nevracej úroveň svou tak neztrácej, víry své se nevzdávej, bojuj do konce svého žití, a naplníš tím, kalich svého bytí.

Filipova hrozba

Tak Filip ten prý zabíti by mě chtěl a dělá jak kdybych se ho snad i báti měl, když mi své výhružky na facebooku, o zlomených hnátech a bolesti pěl, leckterý hlupák by hrůzou oněměl, já však se ho nebojím neb dlužníkem mým jest až dluh svůj na stůl mi vyskládáš, tak pak do řeči, se klidně dáme, ale do té doby však veškerých řečí zanech ty odporný anále, smrad z tebe horší je jak v kanále, tak už táhni ty bájný smraďochu, ať už necítím tu ten tvůj, příšerný puch zkažený je, pak v místnosti celý den vzduch, po tobě vždy je smradu hojně, ze zápachu tvého bych se ihned pozvracel proto bych ocenil kdybys ses k nám již nikdy více nevracel.

Falešná tvář

Těžko, hledá se krysa, co neodhalí ti svou, pravou tvář, kterou si skrývá, za falešnou svatozář, falešný svit a pod ní lháře tvář, to ani pod maskou, neschováš lež lží, nepřebiješ a natož pod falešnou svatozáří štěstí nenajdeš, pokud nebudeš schopný lží a přetvářek se vzdát nezačneš sám sebou být a nepřestaneš, cizí životy žít nikdy nemůžeš tím šťastným být.