Dno

Jde to lehce to víte že lehce ocitnout se, na dně žití, jen životem svým procházet nic stále nic co by stálo za to ho dál žít nenacházet na tomto světě plném lží, falší, nenávisti a zloby jímají mě z toho mdloby, neb i život můj pln je zloby, bolesti a trápení a stále čekám na znamení dne kdy zmenší se mé soužení, a přijde to krásné blouznění, kdy jak mávnutím kouzelného proutku se vše v dobré promění a problémy mé jak kouzlem odplavou, a já vydám se na správnou cestu a ode dna se odrazím, a k cílům svým tak dorazím, neb překážky jsou mi stále na blízku, a podobu mývají i krásnou, až podlehnu jim neb krásný pocit a únik mi poskytují, leč krátký a život spíše komplikují, neb vzdát se jich není lehké a nutkání bývá velké leč nic není nepřekonatelné a neovládnutelné stačí jen vůli mít a touhu k sobě nepustit, vždyť osud svůj každý má ve svých rukou, tak vykročme vstříc svým snům a lepším dnům ač nebude to jednoduché leč s vypětím veškerých sil a píle můžeme překonat k cíli dlouhé míle a cíle dosáhnout a vše do konce tak dotáhnout.Ač život je mnohdy nevypočitatelný, a nikdy se nedá předem odhadnout na jaká místa či do jakých situací nás zavede a co v životě nám tím provede, však namysli nesmíme upadat a snažení své nevzdávat, vždyť naděje nikdy neumírá, leč ne vždy k dobru věci nás to ubírá, a v srdci čas od času místo zabírá,a ztracenou lásku v srdci nám zavírá, pak těžko láska hledá se, když ztracená jen tak svého místa nevzdá se, co dělat jak překonat to trápení a podlehnout jiné osoby mámení když přehlížíme ač nevědomky její znamení, a jsme v minulosti ztracení, a tak starou láskou stále v síti lapeni, bez možnosti úniku a do současnosti průniku. Leč nic nemá věčné trvání a odloučení city ochladí, však nikoli vyhladí a střípky citů i vzpomínek v srdci vyvolávají naděje plamínek, ten v srdci plápolá a smutek občas vyvolá.