Když nemáš hochu kam bys šel - strach Ti svírá prsty,

když už nemáš hochu kam bys šel - spálil jsi všechny mosty.

Nevíš kam zítra poběžíš - nemáš se kam vrátit,

nemáš už co získat - což Ty víš - už můžeš jenom všecko ztratit.

 

Ty víš, že po Tobě jdou, protože jsi jinej a silnej, jen po Tobě jdou a

přijde jejich chvíle,  stále jim odhodláním oči ve tmě planou, Ty to víš a klesáš pod tou vahou.

 

Jsi pevnej - to je Tvý prokletí - Tvá silá Ti ukáže cestu,

Tvá bolest a i vztek rychle vyletí - opona však padá bez potlesku..

Je to jak hloupost ze snáře, jenže Ty snít nesmíš, bláznivá jízda na rychlý mašině,

únavou všem hlava třeští.

 

Už neslyšíš smích ani pláč, je jasný co se chystá, pryč  je též zmatek a pryč je strach

tahle Tvá cesta je až příliš jistá....

 

Tak tu teď ležíš v okovech a jen krysy poslouchají Tvojí zpověď,

ráno vyjdeš po schodech - zavíří bubny - Ty jim chceš odjet -

zazní mocný povel pal a Ty jim musíš odjet.....

Meč k boji je připraven, aby dokonal své velkolepé dílo zkázy,
je čas na poslední hold moci vyšší Asgardské,
jenž přeje jen udatným a vyvoleným, mužova slova hrdě hřmí:

„Odin, Baldr, Frey, Thor“
ruka obíhá ta správná místa
Roh nápojem se plní…

První Odin je, všech bohů otec:
„Dopřej mi rozvahu a za to oběť přijmi“

-připil z rohu, aby dohoda s mocí vyšší byla stvrzena-

druhý jest Týr:
„Dopřej mi odolnost a vůli pevnou“, zní slova teď

třetím bude Thór,
ten pro ochranu je vzýván,

čtvrtou Freya,
neb lásky žen i bojovníkům třeba,

pátá je Frigg,
pro věrnost a duše klid,

šestým pak Njord,
ať cestu vždy nalezne.

Ještě myšlenkou Ochránci věnuje tichou,
dokonáno je pod hvězdnou oblohou.

Je čas vykonnati, to co bylo upředeno ve zlatých přízích osudu, které
moudré normy nám u studnice věčné moudrosti předly....