My znali slunce, tak jak Ty je znáš,
my měli nebe, které dnes Ty máš.
V propastech věků zšeřelých prachem bytí,
my zrozeni byli, nezkrotní ve svém žití.
Jak dobrý boj tak ženy jsme milovali,
pití hojnost a zábavy my znali.
Když lesem hlubokým zvěř všechna prchala,
s lovci v patách, ta píseň se zpívala.
Srdce bije o překot, pach krve dráždí chřípí,
závoj času zvlní se a náš svět není.
Není už jak, není už proč-my mrtvi jsme.
Vzpomínka vybledla, žijem v Tvých snech.
Jak ohně plamen, když noc je mladá,
Tvá vzpomíka k ránu vyhasíná.