Aaka a pan vlak
Mrtvého slunce
krví se brodíš.
A upadlé součástky rezavých stvůr,
válí se po zemi, kudy jen chodíš.
Slunce už uhaslo.
Bojíš se.
Bojíš?
Ostatky ulpěly na křídlech můr.
Ostatky ulpěly na křídlech můr.
_____________________________________
Rozvětvený do všech konců
mozek můj se štěpí v nic
Po krk už mám smutných herců
a špatných rolí nad tisíc.
_____________________________________
Rozbodaný
roztrhaný
rozkopaný na sračku
Můj sen a já
dvě trosky víry
se třepotáme na háčku.
Proudem zmítány ve vírech nocí
Od sebe trhány
krutostí času
Tam, pak zpět
naposled.
v palčivém zápasu.
____________________________________
Kazajka mi drtí duši
tíhou statisíců moří
za vlastním stínem
trapně packám.
Klobouček pozvednu
s úšklebkem do očí
směji se prohnilým maskám
Ideu nelapím.
Do tmy se ponoří
jak dešti
se uhýbám fackám
_______________________________________
Jazykem lepkavým
vlhkým a slizkým
tisknu se k napětí
až srší jiskry
V hrdle mám hady
co žerou mi hlas
a svíjí se hlady...
ač nacpáni jsou po ocas.
Chřestí mi v hlavě
a prožíraj srdce-
jed na jazyku chutná trpce.
Pojď, šupinku pro štěstí
ráda ti dám.
ráda ti dám.
Syčím si pro sebe mile a sladce
však z žiletky v ruce své
trochu strach mám
tyhle jsou fajn
Autor já | 21.10.2015 00:42:21