Jak je to s tou vírou? (..odněkud nikam..?)
Škrábu se na hlavě a najdenou zjistím,že namísto vlasů brodím dlaň listím. Přestanu a přesunu oči své na nebe, které už není tak úplně vzdálené. Naberu vzduchu a pohlédnu vpřed v života ruchu najednou, rozléhá se předemnou celý širý svět.Uvědomím si své ruce, svůj dech a dunící srdce.JSem nyní králem a koruna má odráží majestátné slunce.Jsem svým vlastním pánem. Stalo se to po půl roce.
Ležela jsem tiše v trávě, sůl drolila se z tváře a já koukala na nebe.
Pohlédl na mne pohledem přívětivým, promluvil hlasem silným, klidným.
Řekl,, tenhle svět není pro tebe´´ ...
Kývla jsem a čekala kam mne zavede.Budu následovat kamkoliv jeho kroky, Stvořitel i Ničitel ...Rok jako den, sekundy jak roky?
pak náhle zastaví se a šeptem praví. Jedinou věc ale za to budu chtít!
Polekám se ,,snad né mou duši?!´´
Usměje se. ,,Ta byla vždycky má´´
Chci tvé tělo!...Do něj svou duši ponořit.....a zkusit si také jednou žít.
Nebudu-li ho potřebovat, svoluji...´´
,,A ještě něco!!´´ poručil mile.
Musíš si vzít s sebou to co nejvíc miluješ a ci je pro tebe nanejvíš důležité...
Koukákm mu zpříma do očí...a tam zrdcadlí se má touha...
dobrá řekla jsem...
Byla to jen chvilka pouhá...
Žila jsem dál roku půl....plácala se světem jako vůl...
Teď jsem však tu a cítím svou duši jako nikdy.
Jak uvědomím si své nohy....Ucítím něco, co uvězněné je pod nimi. Pohlédnu a uvidím..
Celé okolí mi zbledne!! V kořenech stromu vidímsvé tělo....Ale...Jak si ho vzal tak přeci zmizelo!...
SAKRA
Koho jsem to vlastně milovala nejvíc??
Jeho nebo sebe!?
je to lepsi nez jsem si myslela. Ted to chapu zase trochu jinak. Zajimave.
Vis, milovala jsi jeho, ale On jsme my. Ty jsi On a On je ty.
Proto si On, Ty, vzal s sebou Tebe, Sebe
Autor já já | 14.07.2012 20:18:59