« Domů | bueh » | 2.11 » | . » | - » | Aaka a pan vlak » | nekonečný let » | září » | únor, březen » | tak nevím... » | Tak už píšu z USA »

Když se mi poštěstí mám taky bolesti,záškuby tiky a záchvaty blbosti.. (nonartificiální blbosti)

 

Šplhám či směji se a nebo obojí..

Vždyť JÁ chci být ten,kdo se ničeho nebojí....

občas mne tenhle styl života dobýjí

nebo...mi nenámým způspbem zabíjí....-

-

tam dokud není prý cesty zpět

tam

kde nezdá se být světem svět.

Tam,kde země páchne od svobody

kde nemusím se bát přítomné doby

Tam

kde není strachu vůbec.

Tam chci konečně složit své zbraně

hluboko zakopat

a

zapomenout

na ně.

Občas cítím v duši prázdno,často světlo naděje zhaslo.

Často se sama sebe ptám:

,,Jsem teď a tady? Nebo když jsem Tam?´´

 

Zářivka bliká v temném pokoji.

Hodiny byjí půlnoc na Orloji.

Koukám se do vany,

je velká a kulatá.

Nemám už zábrany.sklenice přetekla.

Z poháru vyteklo krvavé víno.....

pak je potom nejkrasnejsi to co je at je to cokoliv

jojo tam je krasne,a tady je neni nic,co by za to stalo.ale co kdyz smrt neni jen pojmem?ani dojmem?co kdyz je proste prosta a neni cesty dal,jinam?pak tady je vsechno a tam neni nic,ani krasne.

Nikdy bych (kdybych to nevěděla) neřekla, že takové básničky píše teenager stejně starý jako já....
Cítím se před tebou hloupě XD

Přidej komentář