nádech (nonartificiální blbosti)
cítím hebkost hrubé země.
cítím život,chcíplé plémě?
vidím vše tolikrát ne jednou ve mně.
vidím modrou oblohu v barelu,na dně.
slyším smích větru, co vzhlíží tak věrně.
syším zvuk zvuků, jak znějí? Zjevně.
vímám stejné věci, však nechci nikdy stejně.
vímám každý nový nádech, každou sekundu.
kždý drobek na koberci
malého chlapce v mrtvém již starci.
Živote....Arigatou, thank you, merci
Chce-li mi dát někdo radu, koukej pěkně zpříma navrch hlavu,
hle zvedni pěkně bradu.
Ještě jednou diky nechci
živote arigatou, thank you, merci...
Tahle část mě vždycky dostane. Cítím se hloupě, že sem vůbec něco píšu, i když vlastně nevím, co bych řekla.... Jedině "krása" ale to je už moc ohrané...
Autor Lenny | 01.12.2008 20:57:03
ta rada,ta hlava,at tak ci tak,zivot je krasny.dekuj,za sve stesti a osudem si cestu klesti.
Autor yo-nadie | 10.11.2008 12:12:40