.
Tak křehké jsou nálady
pouta
a vztahy.
malinké ťuknutí a všechno se sype.
chodíte po špičkách
jak kolem nemluvněte
a stejně se odráží ozvěny všeho co bylo.Od zdi ke zdi, a znásobují ticho které paradoxně ječí
všechny své výtky a připomínky a výčitky a smutky a promlčené prohřešky a lítosti a a a a a a...
Sklo praská, až se zas rozletí.Střepy se pak zabodnou do očí. do uší. zabodnou se do mozku. A do srdce. A tam už zůstanou
Mluvíte spolu, ale oba v tichosti koukáte do studené zdi.
Nikdy jste nemluvili. A nikdy mluvit nebudete.
Vydechujete prázdná písmena zformovaná do slov a souvětí a ty stejně jako dech mizí ve vzduchu, kde se promění ve stejné nic jako to čím jsou. Naplní se jejich zbytečnost. Jako všeho.
Tak o co se snažíme.
Snažíme se?
Budem to všechno dál obcházet a kašlat na to. Sfoukávat prach z cestiček k sobě, a usmívat se na ně. ale nejít. Jsou hezké.
Ale vzdálené. a klikaté...
Ale vzdálené. a klikaté...
Žijeme.
Tak tedy žijme
a neřešme sračky.
