Jsi, jako plamen, který hřeje do našeho srdíčka, jsi píseň, kterou stále mám tak rád, jsi hladina mořského obrazku, která našeptává do našeho světla mnoho krásných vět. Miluji Tě, více jak sám sebe, Miluji tě vic, jak život sám o sobě...., chci tě lásko zbořit dálkou a mít tě tu na pořád, tak jak se sluší, tak jak se má, když mám tě, hrozně, moc rád.

Světlo svítí delší dobu a máme se tak rádi, od polibku našeho se milujeme, a tomu špatnému se jen zasmějeme, světlo a svět patří nám, tak jako o dvou zamilovaných lidech jménem Adam a Eva z ráje našich snů, kde město či vesnice mají se rádi z lásky veliké a kde je mír a svoboda milujících větách z lásky veliké, která nemá konce v reálném uskutečnění života... napsal/a: Simonecka16 19:22 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář