...ALS :-)
21.Duben 2006Zamyšlení se nad smyslem života...
Každý nový den je jako zabalený dar,
může přinést okamžiků krásných pár,
život však i zmar.
Když života rána červánky se zrodí,
nikdo neví, co přijde po ní,
nikdo neví, co přijde nového či co nazpátek,
jenom můžeme pít svého života pohárek.
Nikdo ani neví, proč? A měl by snad?
Život je totiž jak zahrady či sad,
někdo se kochá, jiný kope či sbírá,
některým lidem už totiž chybí víra,
že ze stromu života sladké ovoce si utrhnout může.
Někdo by mi měl říci, že mi pomůže,
ale nikdo takový tu není a tak on sedí a sedí...
Člověk někdy na červánky noci těší se, jindy z nich má strach.
Ve vzduchu vždy jiný cítit je pach,
někdy je to kouř, někdy vůně kvítí,
slyšíš vrnět koťe nebo vlčí vytí,
můžeš mít v dlani hebký květ nebo trn.
Nevíš ani polovic a přece už jsi pln?
Ne, ne. Není nic jak se zdá a přece je?
Někdo ví a něgdo zase ne.
Někdo ví, jiný si nevšímá.
Možná sám trny na rukou má,
ale spíše se jen vyhýbá.
Kdo chce jistě může pomoci, ale někdy opravdu je vše na konci...
A nadejde noc života a bude jí konce?
Noc jistě přijde a až uslyšíš zvonce,
zvonce které volají? Slyšíš je?
A co gdyž slyšíš a děláš, že ne?
A pokud slyšíš jenom klam a lež?
To potom můžeš dělat vše, co chceš,
ale dalšího rána již nedočkáš,
neboť třeba růže pomačkáš
a ony se již nevrátí, budou v dál.
Pro tvou slepotu, zbyde jen žal.
Může ještě člověk věřit, že po noci přijde den?
Nejspíše ano, ale doufat, to jediné už zbývá jen.
Někdo žije ve dne stále, ale mi už ne, viď jen kamaráde...
Věnováno.
Psáno za doprovodu v plamenech.
napsal/a: SirPesZ 16:33 Link
