Dívka stojí na kraji skály a přemýšlí jestli má skočit. Máskočit?

Skoč,honem skoč,at to máš ze sebou. Ne nemůžu. Co když serozhodnu špatně? Budu smrti litovat. Vždyt ti ublížil. Chceš ho mít na očích?Ne nechci. Tak skoč. Budeš na něho pořád myslet.Ale já ho mám pořád ráda. Aleon tě zradil.Dá se to napravit. Promluvíme si o tom. A potkáš ho s jeho novouholkou, že? To bych neunesla. No tak skoč! Nemůžu, co moji rodiče? Když sezabiješ,budeš mít od všeho konečně klid. Nemůžu.…

Skoč, vykašli se na ten zkurvenej život. Nemá cenu tady žít.Máš pro co? Nemáš..Skoč!! Po chvíli zavládlo v údolí ticho…po chvíli bylopřerušeno křikem a zase zavládlo ticho..bylo po všem.

Dívka skončila v útrobách údolí. Pohlcena vnitřním hlasem autrpením.

Jen černí havrani poletovali nad tímto místem a šířili tutozvěst dál a dál.. Oblohu po chvíli zakryly černá mračna a těžký letní vzduchprotrhly kapky deště. Havrani se stihli schovat,ale tělo leželo dál bezvládněležet.Vlasy,spadlé do obličeje,pozvolna vlhly a na starém vytahaném tričku sezvětšovaly skvrny od krve.. A ona to viděla. Stála nebo se spíš vznášela nadsvým tělem.už neměla své tělo,ale duši ano. Stala se duší. Ale není duše vícenež tělo?

...cítila pocit prázdnoty..takové,že už není ve svémtěle,může letět kamkoli. Může se jít podívat kamkoli..co dělají její příbuzní?Truchlí..? Ví , že zemřela?..opdál přijel štastný pár. Kluk a pohledná dívka.Sedli si na deku, kterou sebou přivezli na kole. Lehli si a začali se mazlit.Dívka ce otočila a pohlédla dolů do údolí. Spatřila ji. Spatřila tělo dívky,uždokonale promočené deštěm a krví. Zakřičela,kluk nechápal co se děje,ale dívkamu ukázala prstem směrem na tělo. Oba utekli... Tělo bez duše dál jen leželo..aduše se vznášela dál a dál...

...lehké poryvy větru ji odfoukávali dál od jejíhotěla....Na chvíli zaváhala-Opravdu se chce vzdálit? Zanechat své tělo jen takležet? ...Ale pak jen splynula v vánkem a plula..nejdříve nad loukami arybníkem..ale pak začala nabírat výšku.. najednou viděla pod sebou město,kostelní vež, celý kraj jako na dlani.... Chtělo se jí brečet, byla zmatená,nevěděla co chce, ani kam míří...jenže nemohla dělat vůbec nic...Byla v rukouvzduchových vírů....

....její duši profoukával studený vítr..teprve jak uvidělasvoje tělo,jak bezmocně leží v krvi,uvědomila si,že je mrtvá..že se už nikdynevrátí do svého těla .Chci zpátky!!! Ale to nepomohlo...je rpyč navždy..ted sebude jen proplouvat mezi mrakama a dívat se na svět, na svět, který chtělaopustit, který opustila a už se do něj nenavrátí..horká slza jí udělalanesouměrnou a neviditelnou čáru na obličeji...

Stálo to za to? Je tohle to, co jsem chtěla? Jak jsem sivlastně představovala smrt? Je to vysvobození? Utrpení? Dostanu se do nebe?Pekla? A existují tyto světy vůbec?

Myšlenky vířily kolem dokola a ona byla stále zmatenější....

Začínala toho litovat...začínala si uvědomovat, že jí budechybět rodina. Její máma, která jí vždy pomohla, vždy jí poradila, někdyvynadala, ale v jádru měla pravdu.

Táta...moc si s ním nerozuměla, ale bude jí chybět..měl dobrýsmysl pro humor..s bratrem se věčně hádala...ale teď....cítí k němulásku-sourozeneckou lásku..

Oči se jí zalily slzami..dál a dál jí vítrodfukoval..vzdalovala se..ten pocit prázdnoty se čím dál prohluboval.... jekonec..

V dáli se ozvalo houkání....tudůtudůtudůtudůůů ohlédlase..spatřila sanitku jak jede k jejímu tělu. Od někud se ozval hlas..."mášmožnost se vrátit pokud chceš, musíš se jen včas dostat ke svému tělu".

Ano, ano! chci.....

Zkoušela pohnout sebou...nešlo to...fooukal moc silnývítr..nešlo to

Už už byla u svého těla...překonala tu mocnou síluvětru..těšila se na svou rodinu,jak je všechny obejme a políbí.Bratrovi řekneže ho má moc ráda,že bez něho nemůže být.Rodičům,že je nikdy neopustí..Ale...uviděla jak lidé ze záchranky se zvedli a kráčeli ke svému vozu..

Ne,nestihla to.Nějaká mocná síla ji odvanula pryč od svéhotěla.Plakala.Už nikdy se neuvidí se svou rodinou...ne to přece nechtěla to ne!Bylo pozdě, pozdě na nějaké přehodnocování své smrti..už to nelze vrátit. Stouto myšlenkou se nechala unést lehkým letním vánkem nasáklým deštěm. Už jekonec....