Smileky

Byla mi složená básnička  tak se s váma o ni musím podělit;-) jo a je to podle některých fotek z mýho profilu- kdyby to někdo nepoznal;-)

Vidim obrazek Tvuj,
pak nejsem uz svuj,
dve krasne oci,
hlava se mi toci.

Nejnovejsi foto-stuj,
si rikam-to si pamatuj,
krasne Ti svedci,
zevnitr i zvenci.

Ano-krasny Tvuj usmev,
kde nema misto hnev,
na cele krasne zemi,
mezi Tvymi dlanemi.

Se salou modrou,
krasne rozlozenou,
smutkem nesouzenou,
spolecne spolu ve dvou.

Ja chci Ti toho rict,
jak to batole-tak moc,
laskou,nehou o pomoc,
zivotem nechci se vlict.

Chci se s Tebou stykat,
treba pod hvezdnou oblohou,
uplne vse o nas si rikat,
s primou uprimnosti ohromnou.

Tak moc jsi mne okouzlila,
krasou,nehou,radosti zalila,
moznost setkat se nadelila,
rozhodnuti Tve jsi si obdarila.

...děkuju za ni 

však je to jen zdání

že jsem hezká, milá, upřímná.

Někdy umím být i zlá.

Děkuju ti za tu báseň,

že jsi překonal tu bázeň,

vím, že mě máš rád,

však pro mě jsi jen kamarád....Promiň..

..krutý.. Hlavně, co se vztahů týče. Všech vztahů.Rodinných, kamarádských i těch partnerských...Nesnáším, když někoho ztrácím. Vždycky jsem ztratila, ty na kterých mi nejvíc záleželo.. Ve školce umřela kamarádka, byla stejný číslo jako já.. Často na ní myslím a přemýšlím jaká by byla.. Jak by vypadala..Potom děda, potom nevlastní otec. Pak na moje narozky mi umřela prababička, člověk který mi byl vzorem. Pak druhá prababička, když jsem byla na dovolené..Vždycky odchází, když to vypadá, že se mám fajn. Ale to je tak daný..Každý tam jednou musíme. Ale nechápu proč musím ztrácet kamarády.:-( proč se měníme? Proč se vzdalujeme? No proč??

Nevím..Jsou kolem mě lidi, který znám 8 let a jsou furt stejní. Ale znám taky lidi, kteří se mi mění před očima. A to je fňuk..a teď si říkám, proč někdo, s kým jsem se smála,brečela, který o mě ví hodně tak najednou mu nemůžu přijít na jméno? když spolu mluvíme tak slova nenacházím..názorama se rozcházíme.. Je mi smutno, když si vzpomenu na všechno pěkný..

Jsem člověk který odpouští, ale nezapomíná...a ani nechci zapomenout na to pěkný...Jenže mi přijde, že všichni zapomínají na mě a proto se vzdalujeme..

Naštěstí tu je furt pár (nemyslím tím 2) človíčků o kterých vím, že tu jsou pro mě. Se kterýma se nikdy nenudím a na které se mohu spolehnout. a vás nikdy nechci ztratit! Slyšíte???  Co bych dělala bez vás.Bez všech našich akcí a plánů...juj MVR tááákhle moc.

Dnes jsme v angličtině konverzovali na téma piercing u mužů a žen a tetování..Fakt jsem se nad nějakými názory pobavila;-) Já osobně bych už do piercu nešla...nejradši bych ho vyndala..ale nejde to.mám tam díru jak vrata od stodoly a to je fakt fujky...to radši ten kamínek;-) a tetování? to přijde.to fakt chci. jestli odmaturuju tak si to dám jako present;-)

Jé a teď večer byl super...Se Zuzankou...Děkuju za rozhovor. Bylo to mooooc fájn..Táákhle moc;-) Je zajímavý jak se člověk mění před očima. Dřív bych si s tebou asi takhle nepopovídala;-) Mám tě moc ráda;-)

Pro mojí VeMa: doufám, že už je všechno ok. moc jsem na tebe myslela.a ubec ti nezávidím to, co teď máš..Já si prošla něčím podobným tak vím jaký to je.. aj lav jů sou mač...tááááhkle moc!!!

Letí to..:-( za 12 týdnů maturujem!!

Achjo..Proč utíkají věci, které by utíkat neměly..Když jsem byla v Moravské na gymplu s těma "super" lidma ( nemluvím o všech) tak se den vlekl..A já se jen modlila aby už byl čtvrťák a já vypadla z toho hroznýho ústavu...Jenže...Přišel osudový den a já změnila místo svého půsebení. Pamatuju si ten den jako by to bylo včera. Celou cestu do nové školy jsem přemýšlela jestli nedělám největší chybu svého života...Když jsem zaklepala na dveře kabinetu a seznámila moji mámu s moji třídní...A přála si aby mě máma vzala zpátky..Hrozně jsem se bála, všechno nový..Pak přišla ta chvíle a já měla vstoupit do třídy..První kdo mi zkřížil cestu byl Máca:-D jo jo..chlape.;-) A pak už na mě zvědavě koukala celá nová třída..Hrůůza.Nejsem exibicionista a nerada jsem středem pozornosti. Co nejrychleji jsem zaplula do prázdné lavice..První dva měsíce byla hrůza..Je těžké nastoupit do rozjetého vlaku...Nechápala jsem souvislosti.Spousta věcí mi unikala..Ale postupně jako já si zapamatovávala jména mých noých spoluž´áků tak oni začali registrovat moji přítomnost;-) A já zjistila, že ten můj přestup byl ten nejlepší krok v mým životě. Sice jsem se a čas odcizila s kámoškama z MT, ale jak řekla moje máma, komu na tobě záleží tak si k tobě najde cestu zpátky. a já myslím, že jsme ji našli ne?;-) Hodně mě ten přestup změnil, přiznávám. Ale snad ne k horšímu, co?;-) A jsem strašně ráda, že jsem to udělala..Díky mé "nové" třídě jsem prožila hafec skvělých zážitků...hlavně teď poslední dobou;-) stužkovák a Praha byli nezapomenutelný akorát to hrozně rychle uteklo. A čím dál víc si uvědomuju, že to končí....že zbývá 10 týdnů a každý z nás se rozuteče někam jinam..a to už bude horší se potkávat:-( jej jak mě budete chybět. Už několikrát jsem to říkala, ale prostě naše třída je unikát. Každý jsme originál a každý jsme jiný..a to dělá naší třídu takovou jakou je..Nedokážu si představit den bez toho, kdy přijde ráno rajda a je po tichu ve třídě, bez Pájových hlášek, který dostávají do varu hlavně pana profesora Baranoka;-) bez Víťovýho jedinečnýho názorů na svět, bez Františka a to nejen za to, co dělá ve škole ale i za něj jako za člověka;-) Bez Míši ;-) Bez Danečkových hlášek;-)Jo Máca to je taky číslo..A tak dále a tak dále..Ale hlavně, co bych dělala bez VeMa Union a Ifanky,no co??Díky za Vás...Mám vás moc ráda!! Naše rande v bufetu nemá chybu. a když za váma přijedu do Boskovic tak jsou to vždycky ty nej akce..Jo vy mě fakt budete chybět:-* ale všichni, všech 27 člobrdů..Jo jo i Verča se svým ňuchňáním časopisů o psech i se svoji libou vůní a i se svým milým přístupem..Prostě i ona je součást naší třídy..MÁM VÁS VŠECHNY RÁDA, sice někoho víc a někoho míň, ale všechny..;-) a ty poslední měsíce, týdny, dny, hodiny si užijeme, že???;-)