Jednoho lednového dne,před 19 leti se narodila malá holčička.Byla tak malá,krásná a milá.Když přijela z porodnice dom,tak její starší sourozenec byl šťastný,že má sestřičku.A jak začala chodit,bývalo více srandy.Jednou to nám bylo asik 3 a 5 let,se sestřička rozhodla že prostě půjdem ven,a taky jsme šli,bylo asik tak půl osmé ráno,ale věděli jsme kam jsme mohli chodit..Tak chodili spolu ven,dělali kraviny,průšvihy atd.Ale zažili toho spolu hodně,i když se pořád rvali,a dělali si naschváli,ale to  asi patří mezi sourozence.Vyrůstali spolu,ale pak najednou přišla puberta.A když se dozvěděl její sourozenec,že bude bydlet se svým přítel,tak ji bylo na jednou smutno.Doma byla prázdnota,úplní ticho,žádný hádky,žádný naschváli,prostě nic...Když někdy dojede dom tak je to tu úplně něco jinýho,jako kdyby to tu ožilo.Prostě rachot,brajkl jako zadávných časů.Ale jak pak zase odjede tak je tu zase prázdno,ticho.Co mám vám povídat,prostě kdo má sourozence tak možná chápe,ale kdo ne tak je to škoda,protože ve dvouch se to lépe táhne.:)