Anděl v šarlatovém šatu,
nad tělem mým se sklání.
Ohyzdnou krvavou tváři mou
jen tenký igelit chrání.

Nechutný pach sálá
a anděla mého vábí.

Oslizlá prožraná střeva
vylezla z mého břichu
postava anděla je snědla
v mlaskáním rušeném tichu.

Černý a nepropustný plast
dávno již byl stržen
už krásně poznat je
že z vrcholu byl jsem svržen.

Andílek rukama od krve
hlouběji do mě vniká
mezitím v nejhlubším nitru mém
časovač odporu tiká.

V zápalu exhumační vášně
anděli padá jeho maska
překvapením není pro mě
že je jím moje láska.

To ona požírá mě zevnitř
ta bestie nenasytná
mnoho těl již poskvrnila
ale mě si nevychutná!

Nebeská zvrácená symfonie
již větší slávy se nedožije.