Jen tiše stojí,
a čeká,
tlukotu svého srdce,
se leká.

V těch krátkých intervalech,
daných jeho tepem,
myslí na tu chvíli,
kdy proletí světem.

Vystaven útoku
podivné síly,
spatřuje náhle
vysněné víly.

V pocitech mísí se
údiv a bázeň,
ten ukrutný muž chce
krvavou lázeň.

V šílenství propuká,
posednut silou,
všechny je zabíjí,
řetěžovou pilou.

Krev jako voda
v řekách tekla,
a člověk stává se
zplozencem pekla.

V nejchladší části
duševních kamen
právě dohořel
poslední plamen.

Provedl odplatu,
pro niž byl zrazen.