Unavený ach tak jsem
unaven jak chorá matka
cítím nemoc ze svých rukou
jako v žilách cosi by teklo
ach zažil bych další peklo
kdybych možná nevzbudil se
v té únavě však není pekla
ve zmírání lenost mluví
"Jak chceš" chorá matka řekla
ego moje hned se chlubí
vytahuje svoje esa
z vytahaných rukávů.
A stejně se nepoučím
spánek je mi cizí
náladovost ryzí
to potřebné chybí.
Ach ta únava ach ach
naříkám snad trochu smešně
i když dálava ta tak
dýchá na mě svým kárným citem.
Měl bych snad vykročit
sláb, nemocen kráčet
jak mrzák se vláčet
překonat svoji únavu?
Měl bych se přemoci
a sám si pomoci
a ze své nemoci
udělat výsadu?
Jednou ach a dvakrát och,
naříkám jak malý hoch,
příliš směšný ke své výšce,
příliš malý ke své-.
Jednou ach a dvakrát och.
Omluvte můj vedle krok.