Láska je jako život: když trvá příliš dlouho, žije se ještě
pro strasti, ale už ne pro slasti.

Nejsou na světě lidé, kteří by se nestyděli za to, že se milovali,
když už se nemilují.

V lásce nejvíc pochybujeme o tom, čemu nejvíc věříme.

S láskou je to jako s ohněm - plane, jen když se do ní dmychá, uhasne,
jakmile v ni přestaneme doufat nebo se o ni začneme strachovat.

Je nemožné milovat podruhé, co už člověk skutečně přestal milovat.

Některý člověk se má tak rád, že si i v lásce vystačí se svým

vlastním citem a vůbec k němu nepotřebuje toho, koho miluje.

Se skutečnou láskou je to jako s duchy. Každý o nich mluví, ale kdo je viděl?

V žárlivosti je víc sebelásky než lásky.

Domníváme-li se, že toho druhého máme rádi jen z lásky k
němu, velmi se klameme.

Nikoho nemilovat je větší neštěstí než nebýt nikým milován.

Láska se často změní jen ve ctižádost. A ze ctižádosti cesta
zpátky k lásce není.

Láska je jen jedna - jejich napodobenin jsou však tisíce.

V lásce se hodně nedůvěřuje. Ale skoro vždy se ještě víc podvádí.

Láska způsobuje, že nepozorovaně mine čas, a čas způsobuje,
že nepozorovaně mine láska.

Jestliže se milenci spolu nikdy nenudí, je to proto,
že stále mluví jen o sobě.

Láska propůjčuje své jméno i vztahům, s nimiž má společného
asi tolik co král s králíkem.

Láska dovede i z génia udělat tupce a z tupce génia.

Láska je pro duši toho, kdo miluje, totéž, co duše pro tělo.

Vady svých lásek vidíme až po vystřízlivění.

Pravá láska je jen jedna. Ale existuje tisíc nejrůznějších napodobenin.

Ten, kdo opravdu miluje, nepozná téměř nikdy, kdy ho druhý přestal milovat