Vítejte na mém blogu!
Snažila jsem se tu vytvořit něco, co některé z vás bude zajímat. Je to hlavně blog o anime a vše o něm. Nečekám, že takových nadšenců tu bude víc, ale třeba se někdo najde!
14.Květen 2007
Tifa Lockheart
Tifa Lockheart
věk:22 let
výška:165 cm
narozeniny:3.května
místo narození:Nibelheim
krevní skupina:B
-je to flegmatická a optimistická kamarádka Clouda už od dětství, která dokáže povzbudit.Ví o něm naprosto všechno a snaží se mu mermomocí pomoci.Přestěhovala se do Midgaru, aby byla Cloudovi co nejblíž, protože se do něho zamilovala.Ted tam vlastní bar v sektoru 7 v Midgaru, který nese název Sedmé nebe.Tifa se stará o Marlene a Danzela.V dětství studovala bojová umění a její pěsti jsou celkem nebezpečná záležitost.Povoláním barmanka
Autor: Souxie v 15:36 | Komentáře (0)
Cloud Strife
Cloud Strife
věk: 23
výška:174 cm
narozeniny: 19.srpna
místo narození: Nibelheim
krevní skupina: AB
-je tichý, uzavřený a moc toho nenamluví. Cloud je sice rozený vůdce, ale je to samotář, i když nezbytnou pomoc nikdy neodmítne.Jenova, která ztroskotala na planetě, vypustila do koloběhu buńky Sephirotha a většina lidí trpí nemocí geostigma.I Cloud je nakažený. Dává si to za vinu, že nezabránil smrti Aeris, byla totiž jediná, kdo mohl planetu zachránit...ale ona to, že je Cloud vinen, tak nevidí..Také si dává za vinu smrt svého nejlepšího přítele Zacka který ho zachránil před kulkou a obětoval se pro něj.Cloud během filmu vše pochopí, uleví se mu a už nebude sám, má tolik přátel. Má Tifu, která ho miluje a o kterou se stará.K boji používá meč který se skláda z mnoha dalších mečů.
Převzato z blogu http://bynemesis.blog.cz
Autor: Souxie v 15:32 | Komentáře (2)
10.Květen 2007
Jarret - Znamení Blíženců..
Autor: Souxie v 19:38 | Komentáře (1)
Strach v množném čísle
Strach v množném čísle
Selene Povídky » Tajemné, záhadné
Anotace: To, co ostatní nemohou pochopit..
Půlnoc. Mlha se líně snáší na šedivé sídliště. V oknech je tma. Jen pár pouličních lamp svítí na cestu osamělým duším. Z dáli se ozve zvuk kol. Je čím dál hlasitější. K sídlišti přijíždí poslední linka autobusu. Ze dveří vystupuje žena menší postavy schoulená v kabátě. Její bledé ruce svírají kus rozmočeného papíru. Chvíli se rozhoduje, ale pak vykročí do temna. Kroky se rozléhají do mrtvolného ticha. Má strach..
Její jméno je Susan.
Proud slz z jejích pomněnkových očí neustává. Pohled upřený do země je plný bolesti a utrpení. Proč on? Zastaví se u nejbližšího koše a vhodí do něj kus papíru, na němž jsou napsána ta strašná slova. Susanin manžel zemřel.
Zakryje si obličej rukou a se záchvatem pláče se sesune na zem. Cítí obrovský zármutek. Ale mnohem víc strach. Strach z toho, co ostatní nechápou. Nemůžou. Nezažili to co ona a Mark.
Po chvíli se zvedne a plouživým krokem dojde k vysokému panelovému domu. S námahou, ale přeci jen otevře dveře a vklouzne do tepla místnosti. Vzlykot na chvíli ustane. Pomalu vstoupí do výtahu a stiskne tlačítko. Najednou cosi zašramotí a výtah se dá do pohybu.
Má panický strach, stejný jako onu noc, na kterou nikdy v životě nezapomene. Jen útržky všech těch krutostí se jí vyjímají v hlavě. Všechno se to jevilo jako vzrušující svatební noc ve starém opuštěném domě. Ale od toho dne se toho hodně změnilo. Kdyby jen nevstoupila do toho domu. Kdyby se nepropadli starou ztrouchnivělou podlahou a neobjevili to kruté tajemství. To, které je oba poznamenalo na celý život..
On ani ona nechtěli o svých vidinách mluvit. Nevěřili jim. Proto je teď její manžel mrtvý. Chce něco udělat, pomoct si, aby nedopadla jako Mark.
Ozve se cvaknutí, dveře výtahu se otevřou a vpustí do chodby sedmého patra lehké světlo. Vystoupí a po těle ucítí chlad. Zastaví se a polije ji pot. Ruce se začnou třást. Srdce zběsile tluče.
Už je to zase tady.
Škrábání. Praskání. Tlumené kroky. ,,Běžte pryč," zašeptá do ticha a znovu se jí spustí slzy. Toužebné ticho nepřichází. Zrak má pevně upřený do zdi před sebou. Už je nikdy nechce vidět. Myšlenka záchrany proletí její hlavou jako blesk. Otočí se a hlasitě vykřikne. Uvidí nehmotnou postavu, vpadlé oči a úchylný úsměv na rtech.
V hysterii začne utíkat. Rychle otevře dveře a vpadne do svého bytu. Zastaví se až v koupelně. Podívá se do zrcadla. Vidí ženu. Se strašnou minulostí, bez budoucnosti. Žijící jen pro tuto chvíli, aby ji mohla ukončit..
Už je rozhodnuta. Nevnímá ty obličeje všude kolem. Je šťastná. Už za chvíli bude po všem. Nikdy víc neucítí ten šílený strach. Už nebude nemocná. Ze stolku pod umyvadlem vytáhne balíček žiletek. Ani chvíli neváhá. Vybalí jednu. Rychle máchne rukou a z ruky se spustí proud krve.
Usmívá se a pozoruje jej.
Zazvoní telefon.
Jen se otočí a za chvíli ztrácí vědomí. Padá do kaluže své vlastní krve, která ji osvobodila. Stala se obětí svého strachu, je po všem, ale teď už je navždy šťastná..
Autor: Souxie v 16:41 | Komentáře (0)
Láska Bolí
Láska bolí
Anotace: Když láska nezná hranic... Pozn:psáno formou deníku.
1.1.
..Konečně se to povedlo! Jsem tak šťasná! Thomas se do mě zamiloval a to mi Clair na Silvestrovském večírku nedávala vůbec žádnou šanci, upřímně, taky jsem v to moc nedoufala. Celý večírek po mně pokukoval a skoro celý jsem ho protančila jen s ním. Nečekala jsem ale, že to vezme tak rychle a já po půlnoci skončím u něho v posteli..=)
15.2
Nikdy bych si netroufla říct, že je Thomas tak skvělý kluk, znám ho už od střední, ale že je tak milý, pozorný a ještě romantický. Přesná představa mého ideálního partnera. Nejvíc mě dorazilo to, když mě požádal o ruku,nejsem zvyklá, že to jde tak hopem, známe se "intimně" teprve necelé 2 měsíce a hned svatba? Nechtěla jsem ho urazit a tak jsem řekla, že si o tom popřemýšlím..
Když jsem to sdělila mamce, byla celá nadšená, bude to asi tím, že Thomas není nejchudší, zato naše rodina má co dělat platit nájem bytu a k tomu nám ještě onemocněla teta a když už to tak musím říct - nasomrovala se k nám a to ještě ví o naší situaci.
Co jsem tedy sdělila Thomasovi? Jednoduché - Ano!
1.3
Nikdy jsem ho neviděla tak šťasného, hned začal vše připravovat a v onen osudný den byla na svatební oslavě snad miliarda známých, 95% ovšem z Thomasovy strany, já se ani netroufla pozvat více příbuzných. Styděla bych se, když teď vidím všechny ty hosty v načančaných šatech s řetězy náhrdelníků ověšených kolem krků, připadám si méněcenná...
3.3
Celý obřad byl nádherný a ráda na něj vzpomínám. Teď už bydlím u Thomase, máma je celkem spokojená, vím, že to tak zamýšlela. Chtěla mi po svatbě říci, jestli bych se nechtěla odstěhovat za Thomasem, tátu nedávno vyhodili z práce a poměry se rapidně zhoršily, ale teď už vím jen to, jsem žena, mám muže a dům a musím odstartovat vlastní život..
12.4
Poté, co se stal Thomas mým mužem se chová divně, nestará se o mě tak jako dříve, jsem mu už "ukradená". Nejvíc mě dostalo, když jsem chtěla jít na narozeninovou párty mé nej kámošky ještě ze školy a on mi na to jen odpověděl: "Kde bys prosím tě trajdala? Doma budeš!"
Vyrazilo mi to dech, nechápavě jsem na něj civěla. Proboha, co se to s ním děje? Kde je ten starý Thomas??Neodvážila jsem se mu na to nic říct, zřejmě měl jen špatnou náladu...
14.4
Bojím se ho, nevím, co se to s ním děje, když jsem mu večer v posteli oznámila, že jsem těhotná začal na mě křičet, jaká jsem kurva a proč si nemohu dát aspoň pozor, že na žádného haranta nemá náladu! Rozbrečela jsem se. Nechápu to! Když jsem se mu snažila odporovat a jen na něj zvýšila hlas, prudce mě vytáhl z postele a hodil přímo proti umyvadlu. K tomu ještě dodal, že JÁ jsem teď jen JEHO majetek nic víc a ať držím hubu, jinak půjdu z baráku. Výsledek jeho chování? Zlomená noha a potratila jsem....
20.4
Je to čím dál tím horší, když jsem v domě uklízela našla jsem ve sklepě nějaké podivné balíčky, že mi to nedošlo dřív, byl to herák...Byla jsem strašně rozrušená a nevěděla napřed, co dělat. Rozodla jsem se o tom říct Claire, takhle to nemohu nechat, když on si může večer chodit za děvkama a já být zavřená doma jako jeho majetek, služka, nic víc...
Vzala jsem telefon a kvapně vytočila její číslo, byla zmatená a odpřísáhla mi, že o tom nic nevěděla a že mi pomůže. Ale jak, to už jsem se nedozvěděla..domů přišel Thomas. Rychle jsem zavěsila a utekla do pokoje, jako že už spím, nechci mít zase zlomenou nohu, nebo něco horšího, obávám se, že se už dokonce bojím něco v domě udělat, aby mě nezabil...
21.4
Už je to tady, Claire udělala tu největší blbost, jakou mohla, poslala sem poldy, bože....
Jakmile jsem to uviděla rychle jsem utekla do sklepa, bojím se že..že mě zabije...
Ach ne, slyším jeho kroky na schodech sklepa, ví, že jsem to udělala já, ví to, určitě a teď si jde pro mě...
Ne! Zatracená tužka, spadla mi....mami, pomož mi, já nechci umřít!
Stojí přímo naproti mně, s pistolí v ruce a ve tváři šílený smích, jeho slova jsou to jediné, co od něj naposled slyším..: "Ty kurvo, za to zaplatíš!"
Proč? Proč já? Pistol mi namíří k hlavě, brečím, mami, pomo...
Autor: Souxie v 16:40 | Komentáře (0)
Zlá předtucha
Zlá předtucha
Anotace: Jedna dívka a zlá předtucha->proč jim věřit...
Ach ne, zase je změna v autobusových linkách!
Stojím na zastávce, v mini sukýnce a tílku a bohužel pozdě mi dochází, že se sice blíží jaro a denní teploty jsou vysoké, to ale neplatí o těch nočních. Snažím se co nejvíce zachumlat do mého kabátku a pomalu couvám na sedátka. Přemýšlím o tom, co udělat. Mám se raději vrátit zpět za Vaškem a poprosit ho, aby mě doprovodil domů, nebo počkat na okružní linku, kterou se dostanu domů nejdřív za dvě hodiny? Vyhrává myšlenka druhá, Vašek má chudák zítra zkoušky a musí se ještě šprtat a to, že bych ho ještě dnes vyvlekla do noci s ustrašenou blondýnkou, která má zřejmě bobky u prdelky, se mi příčí...
Kolem půl dvanácté opravdu přijíždí autobus a já celá rozklepaná vcházím dovnitř.
Vypadá to,že nejsem sama, koho to napadlo. Sednu si na nejbližší sedátko plně spokojená. Autobus se rozjede a zabočí na nějakou polní cestu, v dáli vidím jen samá pole, pole a zase jen pole. Hmm...tak jestli se ještě dnes dostanu domů,budu šťastná.
Po chvíli mě začnou přepadat spaní, nejsem zvyklá takhle pozdě večer trajdat po venku, a proto mám co dělat udržet víčka otevřená. Uklidní mě ale, když vidím spokojené tváře již pochrupkávajících lidí. Odložím si tašku na vedlejší sedadlo, opřu si hlavu o okénko a pomalu usínám...
,,Křřřach!"
Obrovská rána mě vzbudí a já se s bušícím srdcem snažím zjistit, co se děje. Zřejmě rupla pneumatika, nebo co, protože řidič to s náma válí z příkopu do příkopu.
Pár lidí začne hystericky ječet, něktečí se vrhají za řidičem a ti další, podobně jako já, neschopni cokoliv udělat, sedí přikovaní na sedátku. Křečovitě svírám vše,co kolem sebe vidím, ale nepomáhá to.
S další ranou se švihem svezu na zem a hlavou narazím do dalších sedadel. Tupá bolest mi projede hlavou, teče mi krev. Několik lidí se kolem mě seběhlo,na něco se mě stále ptají a snaží se mě zvednout opět na nohy.
Posadím se a hledím před sebe. Co se to proboha děje? Nejsem schopná ani normálně mluvit,natož myslet. Otevřu oči a vidím před autobusem most, malý most, autobus jím neprojede, ledaže..
"P.pp.pozór!"
Křičím, ale jim to zřejmě nedochází. Další rána, střecha autobusu se společně s děsivými zvuky stále roluje a roluje, bere s sebou i hlavy nešťasných lidí...
"Ááách!"
Vyděšeně se celá zpocená kouknu kolem sebe do tváří překvapených lidí, byl to jen..jen sen.. Snažím se uklidnit. Ale to nemohl být sen,bylo to..tak tak skutečné!
"Vypadněte kreténi,zabije vás to!"
Plná šílenství se zvedám ze sedadla a křičím na ostatní. Bojím se té předtuchy, bojím se i sama sebe..
Vrhá se ke mně pár lidí,chytají mě za ruce, snaží se mě uklidnit. Než se jim to ale povedlo s hysterickým pláčem jsem rozbila okno a pár sedadel.Vyprostím se z jejich sevření...
"Prosím!Puťte mě ven!Prosíím!"
Křičím... Úplně vyčerpaná padnu na zem a bulím jak malá holka. Naklání se ke mně jedna žena.
"Co se vám stalo?!"
Ptá se ustrašeně.
"Já..já nechci umřít!"
S očima plných slz se jí dívám do těch jejích, je úplně v šoku. Zřejmě neví,co na to říct..
"Křřřach!"
Cítím to, je to tady..nnéé!
Kov se roluje a já jen naposledy vidím její oči, je tak vyděšená, neví, co udělat a pak už jen její tělo bezmocně padá na zem, bez hlavy..
ještě více se schoulím do rohu a stále dokola si opakuji..
Ne, to je jen sen! JEN sen!
Nevnímám okolí, jen slyším ty nešťasné hlasy spolucestujících, křičí, plní bezmoci a strachu z toho, že tohle je možná jejich poslední cesta, cesta na smrt...
Kolem mě se válí těla bez hlav, všude je krev, ti, co ještě přežili, se snaží dostat ven, tlučou na okna..
Vedle mého sedadla pláče holčička, zůstala sama, zřejmě maminčina hlava se válí kolem ní. Běžím k ní, vezmu jí do náručí a snažím se utišit jak ji, tak i sama sebe...brečím a doufám, že tenhle horor brzy skončí.
Před očima mám všechny ty šťastné chvilky, mámu s tátou a bráchou na dovolené, s Vaškem, já nechci, aby to skončilo, NECHCI!
Další rána, zadní sedadla se urvou a padají směrem k nám, malou holčičku mi to vyrve z náručí a odtáhne směrem do předu, autobus se najednou ocitne ve vzduchu a pak s hlasitým drnčením dopadne do jezera, zaplaví mě veliký proud chladné vody a uzemní, nemohu se vůbec na chvíli hýbat, voda se odvalila a já vykuckávám zbytky vody a snažím se o pět nadechnout..
Voda se dovnitř valí obrovskou rychlostí, žádné námitky nejsou připouštěny, kdo se tu již jednou ocitl, tak tu i zůstane, připadá mi, když vidím autobus již zpola zaplavený vodou...
"Néé!"
Křičím a biji pěstí do okénka, je ale pevné, po několika pokusech mou ruku zasypou střepy a celá začne krvácet...
Zavřu oči a snažím se uklidnit, napadá mě jen jedna věc, vytáhnu z kapsy svého kabátku papírek a rychle a nečitelně na něj načmrkávám poslední vzkaz...
Mami, tati, brácho, mám vás ráda! Na zadní stranu dočmrkávám..
Vašku, miluju tě, promiň, že ti to říkám až teď...
Selen
Ruku i vzkaz už zaplavuje voda, zavírám víčka a jediné,co mě teď napadá je..proč já? Proč zrovnajá?
Pevně sevřu papírek do krvácející ruky a z hluboka se nadechnu, už naposledy...
Autor: Souxie v 16:38 | Komentáře (0)
09.Květen 2007
Kisses
Tak jen mě to tak napadlo a hned jsem se musela jít podívat na Googlu, kolik takových anime polibků tu je a zde vybírám ty nej, aspoň podle mě 
Který z obrázků se vám líbí nejvíc? Pište do komentářů..
Autor: Souxie v 19:10 | Komentáře (0)
Postelová mrskačka
Sex je to nejpřirozenější a zároveň nejosobnější, co děláme. Ať už veřejně, či tajně v soukromí. A stále se snažíme vymyslet něco nového, čím bychom ho zlepšili a okořenili. Mezi takové zpestření mimo jiné patří, jak už něžné mazlení při svíčkách, tak pořádný postelový výprask, který je pro mnohé kolikrát i více než vzrušující.
V sexu je dovoleno vše
Pokud je pravda, když se říká, že v lásce a v sexu je dovoleno všechno, tak proč bychom nemohli zkusit experimentovat? Pro různé sexuální variace byli vždy otevřenější a vstřícnější muži, ale v poslední době se jim ženy začínají vyrovnávat. Není ojedinělý případ, že na první pohled tichá zakřiknutá dívka je v posteli divoká dračice, která mluví sprostě. Důvodem je možná narůstající emancipace žen. Každopádně se stále zvětšuje počet těch, obzvláště u mladé generace, které se za své představy a přání nestydí, umí je nejen pojmenovat, ale i uskutečnit.
Hříšné myšlenky
Průzkumem se zjistilo, že každého druhého napadají myšlenky na násilí při sexu, dobrou polovinu tato představa vzrušuje a desetina z nás ji i pravidelně praktikuje. Jenže, jak si o to říci, aniž bychom naši drahou polovičku vyděsili?! Když už si netroufáme mluvit na rovinu, stálo by za to zkusit přejít rovnou k činu, při sexuálních hrátkách plesknout miláčka po zadečku a čekat na reakci. Horší je, když se naší polovičce sexuální experimenty s nádechem násilí nezamlouvají. Důležité je pamatovat si jedno: nikoho bychom do ničeho neměli nutit. A stejně tak vzrušující je, když to, co se nedá uskutečnit, si přehrajeme v oblasti fantazie, jak při milování, tak při auto-erotice.
Sado maso
Násilí v sexu však nemusí vždy znamenat přímo modrá jelita na zadnici, či do krve rozedřené ruce od pout, ale i něžné pleskání po holém zadečku, či ruce svázané hedvábným šátkem. Podle sexuoložky Hanky Fifkové je sado-maso sexuální aktivita, kdy jeden z partnerů má potřebu mít nad tím druhým nadvládu a moc. Ten druhý pak touží být mu vydán na milost a nemilost a chce, aby si s ním partner dělal, co se mu zlíbí. Nejde tedy v první řadě o působení bolesti, jak se většinou mylně soudí, a s trochou rozdováděné fantazie je to příjemné okořenění sexuálního vztahu.
Autor: Ivana Hunkařová
Zdroj: www.zena.cz
Autor: Souxie v 18:47 | Komentáře (0)
V kuchyni se miluje pětina čechů
Tak jakmile mě nějaký článek zaujme, hodím ho sem spolu s odkazem na origoš stránku 
Nejhlučnější v domácnosti je kuchyň. Hluk má ale různé zdroje. Zatímco například ve Velké Británii zatěžuje ušní bubínky členů domácnosti většinou pračka instalovaná právě v kuchyni, z českých kuchyní se zase mnohem častěji než v ostatních zemích EU ozývají zvuky spojené s milostnými hrátkami, jak vyplývá z průzkumu společnosti Electrolux.
"Více než polovina dotázaných považuje kuchyň za nejhlučnější místnost v domě, a to právě kvůli spotřebičům, které jsou v kuchyni umístěné," řekla mluvčí společnosti Lucie Jakschová. "Většina dotázaných napříč celou Evropou včetně ČR umísťuje do kuchyně spotřebiče, jakými jsou například odsavače par, myčky na nádobí, mikrovlnné trouby, lednice a mrazáky," podotkla Jakschová.
V jednom ukazateli jsou ale Češi ve srovnání s Evropou nadprůměrní. Kuchyň je totiž v Česku oblíbeným místem pro milování, které může být někdy hlučnější než ždímající pračka či odsavač par zapnutý na plné obrátky. "V Česku se v kuchyni aspoň jednou týdně miluje 20 procent lidí. V Evropě přitom tento ukazatel činí 13 procent," upozornila Jakschová.
Pětina Čechů v kuchyni poslouchá hudbu. V Evropě tak ale činí polovina lidí. Méně obyvatel ČR ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi v kuchyni rovněž sleduje televizi či v ní pracuje. Češi i obyvatelé ostatních evropských zemí shodně za nejhlučnější spotřebiče považují vysavače, pračky, odsavače par a sušičky. Některým lidem zvuky těchto domácích spotřebičů vadí natolik, že přístroje stěhují do jiných místností. Ve většině případů se jednalo o pračku," řekla Jakschová.
Třetina dotázaných Evropanů a 14 procent Čechů nepoužívá některé domácí spotřebiče v době, kdy by jejich hluk lidem znemožňoval jinou práci. Z průzkumu rovněž vyplývá, že 40 procent dotázaných by si přálo mít tišší kuchyň. "Mnoho respondentů se domnívá, že způsobují méně hluku než jejich okolí. V ČR se s tímto výrokem ztotožňuje 30 procent dotázaných," dodala Jakschová.
Autor: čtk/red
Zdroj: www.zena.cz
Autor: Souxie v 18:42 | Komentáře (0)
Citáty 1.
Našla jsem pár zajímabých citátků, které jsou ze stránky www.citaty.cz .
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo
Na cestě k opravdové lásce leží tři velké balvany, jimiž jsou sebeláska, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš stranou, nedostaneš se kupředu.
Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná.
Myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem.
Zamilovaní zavírají při líbání oči, protože chtějí vidět srdcem.
A jeden úžasný nakonec 
:
Neodsuzujte masturbaci. Je to sex s někým, koho máme rádi.
Autor: Souxie v 18:31 | Komentáře (0)