Křídla času
25.Duben 2008Křídla času
Časy dávné z historie,
knihy vládců říší temných.
Časy vzácné modré krve
vůdců zemí v noci padlých.
Jejich doby slavné byly.
Ostří měčů a hroty šípů.
Mrtvá pole krví vřely
plna lesklých helm a štítů.
Krev naplnila jezera,
pak doplnila studny.
Rudě psala naše pera
i potřísnila dívčí sukny.
Taková je nelidskost.
Hříchy o kterých víme.
Taková je nelidskost,
když se nezměníme.
Anděl pomsty či smůla jen,
vrátí nazpět tento čas.
Anděl černý je přece ten,
jenž zakončí všechny z tras.
Autor : Pavel Šlechtický alias Mafos
napsal/a: Spalieri 20:28 Link komentáře (0)
Farma II.
Koza chlastá, kráva hulí.
Pejsek zase mává holí.
Kozel s dýmkou ze zadu,
natrhne mu fasádu.
Pes to schytal přímo mezi.
Silou padá rovnou k zemi.
Kočká vidí jeho velkou smůlu,
chechtá se mu s hlavou vzhůru.
K večeru, až všichni usli,
Vzal si pejsek tyčku müsli.
Sílu sebral býval v army,
kočce slíbí pomstu Farmy.
K ránu budí všechny náhle,
číči křík co se táhne.
Prý ji lezl slimák z huby,
jenž ji sežral všechny zuby.
Autor: Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:27 Link komentáře (0)
Pocit
Voda s břehy dotéká se,
Jako žíly s krví bublající.
Šíp se srdcem proténá se,
Jako zrada s láskou zmírající.
Snad vánek do tě narazí,
avšak láska do tě vstoupí.
Jak neštěstí tě provází,
Tak láska ta tě koupí.
Rudé, syté slzy kanou
Po rysech bledé tváře.
Černé vlasy s větrem vanou,
Bez náznaků jediné záře.
Jak se cítíš? Jak a co?
Běhá ti mráz po zádech
A cítíš ten chlad u nohou?
Vnímáš děsivý, studený dech?
Když vstupuješ do stínu
a mizí zbytek světla.
Pak nevěříš ve víru
a ani v kousek světa.
Konec konce, blíží se záhy.
Duše tvá je pohlcena.
Mysl máš jak dvě váhy.
Půle srdce je rozčtvrcena.
Autor : Pavel Šlechtický alias Mafos
napsal/a: Spalieri 20:26 Link komentáře (0)
FARMA
Koza v lese sbírá dříví,
kozel z toho ovšem šílí.
Ovce vedle dojí mléko,
ojede ji při tom kde kdo.
Prase chrochtá na selata,
svině tlustá jak ta vrata.
Slepice zas zahejbá,
před pštrosem se ohejbá.
A sýr smrdí za rohem,
krysa jede s praporem.
Bílá vlajka, není divu,
že kočka je ještě v klidu.
Autor : Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:26 Link komentáře (0)
Konec Konce
Šifra
Sedíš v rohu, marně čekáš.
Na koho, či nač se díváš?
Vlhké stěny, černý prach.
Cítíš? Už pociťuješ ten svůj strach?
Je to kouř a nebo mlha?
Tak hustý a tak suchý.
Už třese se i tvoje touha.
Plameny pálí, jsou nahý.
Zvuk sirény a cizích aut.
Hlas praskajícího ohně.
Zvuk otřásání podlahy
i hlas, který zní v tobě.
Tvoje mysl a tvé srdce.
Hlásá ,, Vstaň a zvedni ruce"!
Žiletku polož a nech ji být.
Štěstí ještě můžeš mít.
Zvony zvoní a ptáci zpívaj.
Najednou je mysl volná.
V novým světě mě teď vítaj.
Má duše je již prázdná.
Vidím tě, jsem vedle tebe.
Tvá slova smutná jsou.
Proč pláčeš? A ptám se sebe.
Čí rakev to asi nesou?
Ty mě však nevidíš.
A nikdy neuslyšíš.
V té rakvi, černé a dřevěné,
Leží mé tělo shořelé.
Záře, světlo ze tmy den,
ať je tohle pouhý sen.
Stíny, temno ze dne tma,
ať je tohle pouhá hra.
Ale není…..
Autor: Mafos pro Mikalku
napsal/a: Spalieri 20:25 Link komentáře (0)
MischelL
Kde se vzal z hajzlu přišel,
jménem Jouza volá,, MischelL".
Dveře třísky, Mischel letí,
straší tady po staletí.
Nejstaršího řemesla.
S nejstaršími intriky.
Tamnějšího kostela,
nejstarší jsou stripterky.
Jouza letí ksichtem k zemi,
Lady na něj skáče z mezi.
Divoka noc a divoký den,
tohle nebyl Jouzy sen.
Mischel byla Prostituka
avšak Jouza jenom kluk.
Už chce radši vidět kluka
a s ním míti mírný šuk.
Autor: Pavel šlechtický pro PGM
Pro jmenovkyně, nic proti vám.
Ona ví pro koho to je :-)
napsal/a: Spalieri 20:23 Link komentáře (0)
Pocit úzkosti
Čas se někdy ztrácí
jiní jim jen pohrdají
a najdou se i tací
kteří štěstí ubírají.
Mají kecy, zlost a vztek.
Nezastaví je tvůj brek.
Žádné srdce ba i smích
taje s nimi zmrzlý sníh.
V černé tmě a v černých snech.
Vidíš je, ale bojíš se.
V černé tmě a v černých dnech
Spatříš je ale schováš se.
Pára z úst a zvlhlé boty.
Rudé čelo, stíráš poty.
Rychlý tep, srdce jak bije.
Bílý vlk, už hladem vije.
Autor: Pavel Šlechticky alias Mafos pro PGM
napsal/a: Spalieri 20:23 Link komentáře (0)
1.Kolik dnů a kolik let,
budeš tu a budeš klet.
Stádo koní chtěl jsi mít
a teď budeš jenom pít.
Po večerech flámovat,
každou couru obdarovat.
Ref: Chtěl jsi lásku moc,
Dívku v náručí.
Chtěl jsi ji líbat dost,
Dívat ji do očí.
Nechtěl jsi být sám.
Nechť z popela vstane.
jen chladný vítr vane.
Ať něco se stane!
Snad z popela vstane!!!
2.Pořád sníš a jenom sníš,
to co jsi chtěl už nespatříš.
Cesty tvé a na konci mříž,
před sebou máš svatý kříž.
Lásku svou už nespatříš,
zbude jenom prázdný chtíč.
A už nikdy ji nespatříš ….
Ref: Chtěl jsi lásku moc,
Dívku v náručí.
Chtěl jsi ji líbat dost,
Dívat ji do očí.
Nechtěl jsi být sám.
Nechť z popela vstane.
jen chladný vítr vane.
Ať něco se stane!
Snad z popela vstane!!!
Autor : Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:22 Link komentáře (0)
Hledat to co nelze najít. Ztratit to, co jsi nikdy nenašel. Poznat to, co nezná tebe. Někdy si připadám, jak vláha z mechu a rosa z keřů. V tichu a samotě, ne, jak kůl v plotě, ale volný avšak sám. Pocity, které neumím vyjádřit a slova, která nejdou vyslovit. V hlavě chaos a zmatek. Někdy se probudíš a rád by jsi znova spal. Až když se osmělíš, zjistíš, jak sis lhal. Vše co jsi měl a hlavně to co jsi chtěl mít je pryč. Jen stres, pot a svědomí se v tvé hlavě probudí. Občas máš chvíle, kdy jsi rád a bavíš se, ale jakmile zjistíš, že jsi opět sám, v temnotě ztratíš se. Povaha je z různých pohledů různá, každý se dívá jinak a každý soudí jinak. Soudíme je a zapomínáme, že oni soudí nás. Nikdo není bez chyby, někdo je přehlíží, někdo je polyká a jsou mu ty tam. Ale ti co je vidí a snaží se je napravit, i když to je velmi těžké mají těžké svědomí s jeho prokletím. Bez svědomí, by dobro nebylo, ba ani láska. Povídá se, to je kráska, avšak svině skrytá může být. Stejné jako hezký pes, a přesto vás může kousnout. Někoho poznáte a víte, že ho máte rádi, pro to jaký je, avšak pár věcí vám vadit může ale spolu je snadno vyřešíte. Pakliže tato cesta nikam nevede, pak se štěstí na svobodu špatně dere. Život je plný zklamání a ztracených cílů, láska je jedním z nich, je jedním z mýtů. Někdo hledá, to co najít nejspíš nemůže. Hledá pravdu všeho a pochopení všech problémů, starostí, chyb, lásky, moudrosti vlastně všeho. Protože jen ten, kdo chápe všechno, je schopen všeho odpustit. Avšak je správné, aby byli těžké hříchy odpuštěny. Je to kolotoč se zlámanými koly, které pochopí jen ten který ty kola opraví. Bůh kolo sestrojil a my ho zničili. Cesty, na které člověk dojde, cesty které si vybere a ne jejich konec dojde. O cestě si člověk rozhoduje, avšak osudově se kříží s cestami jiných ale nadále rozhoduje sám o svých činech. Každý má svůj osud trochu předložený, někdo má talent ve zpěvu, jiný ve skládání, další ve sportu ostatní v kráse a ti nejsilnější v srdci. Důvod, proč toto píšu je, aby se nad sebou všichni zamysleli. Vsadím se, že se najdou lidi, kteří nad tím mávnou rukou a zanevřou nad tím, budou si myslet své, dobrá to chápu, každý jsme nějaký a každý máme jiné myšlenky. Ty jsi také originál, jsi na světě jenom jednou. Stejně jako tvůj život je jen tvůj a záleží na tobě jaký bude, ať jsi chudý nebo bohatý. Když si silný v srdci tak nikdy nebudeš sám a nic a nikdo ti nebude stát v cestě. Vždy záleží jen na tobě.
Mafos
napsal/a: Spalieri 20:21 Link komentáře (0)
JIZVA
Proč se vše zas obrací?
Vzešlé z černých hlubin,
staré jizvy zpět se vrací
s tíhou polí plných min.
Šrámy jenž se nezhojily.
Rány jenž se propojily.
Tok myšlenek vše navrací.
Chvíle které jsi prožil.
Štěstí,smutek,lásku...
Množství co jsi propil.
Přijmeškaždou sázku.
Bolesti s ránem,
loučení s mocí.
Byl jsi svým pánem,
do jedné z nocí.
Na zemi či podlaze.
Až ležíš, uznáš,
že vzpomínku v obraze
ani sám sebe neznáš.
Autor : Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:20 Link komentáře (0)
