Úhel pohledu
25.Duben 2008Úhel pohledu
Jen zvadlý květ
shýbá se k zemi.
Pár prázdných vět
s pery bez tuhy.
Tupé trny, černé listy.
Černé květy bílé místy.
Zrudlý stonek do syta.
Jsou jich plná koryta.
Ďáblův smích
krajem je unášen
a pláč anděla
z kouta je slyšen.
Černé nebe nad mraky.
Rudý měsíc ze zrady.
Hvězdy v řece zbarvené,
krví padlích dotčené.
Lesy v popel změněny.
Kostry místy hozeny.
Tkaný chlad a černý svit,
v téhle době velký hit.
Pára z bažin stoupá vzhůru.
Termit loupe stromu kůru.
Mrtvá těla roztržena,
bez citu jsou pověšena.
Prázdno všude, divný hluk.
Slyšen je jak čirý zvuk.
Cítíš úzkost, stres a pot.
Neobuješ žádnou z bot.
Autor: Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:19 Link komentáře (0)
Proč nejde vrátit čas
Křižovatky ve středu světa.
Bez světel a cedulí.
Vpravo strýc a vlevo teta.
Cesty, jenž lidé probulí.
Každá z cest má počátek.
Každá z cest má konec svůj.
Jen chvíli trvá začátek.
A konec bude stůj co stůj.
Krátká cesta slepá jest.
Dlouhá zase býti hluchá.
Za krátkou tě stihne trest.
Za dlouhou tě čas tak zbouchá.
Černé nebe, rudý měsíc.
Jsi tak bledý a tak prázdný.
Sedíš v koutě ,marně prosíc.
Čas nezbyl ti už vůbec žádný.
Přemýšlíš co se stalo.
Čas nezastavíš v jedný chvíli.
Dělal jsi co se dalo.
Za sebou máš dlouhou míli.
Čas nevrátíš už nikdy zpět.
Tvé činy nespravíš
a nezměníš v tu chvíli svět.
Tvé činy už nespravíš.
autor : Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:18 Link komentáře (0)
Eva, konec pany
Postel praskla, holka brečí.
Na zemi se svírá křečí.
Divoký sny snad ji budí,
k ránu vždycky hodně prudí.
S Lukáškem tam dováděla,
Spodní prádlo předváděla.
Malá dirka, naskytla se.
Eva řádí jak to prase.
Ramínko ji spadlo dolů,
Prožraný, je plný molů.
To ji ale vůbec nevadí,
tak ráda se tak předvádí.
Brzy bude všechno dole,
holá bude jak to pole.
Ale co to, co to, co?
Á, to vzdychá, ach tak proto.
Celý byt se otřásá,
No ten rachot není krása?
Radši konec, snad až zítra,
zvoní zvonec v ráji jitra.
Autor : Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:17 Link komentáře (0)
Válka
K čemu válka je?
Lidé v ní umírají
a kruté jsou boje.
Co z toho mají?
Nemilosrdný osud,
potkal mnoho lidí.
Byly tu doposud
a stále se to dědí.
Kolik krve je prolito?
Kolik lásky již umřelo?
Kolik země je poryto?
Kolik lidí to bolelo?
Země zbarvená krví,
nebe zčernané dýmem,
voda nasáklá pachem,
vše je teď jen rýmem!
Nyní si nikdo nevzpomene
na válkou zničené domy.
Ale nikdo nezapomene.
A kdo to zařídí? To my.
Proč se lidé nepoučí?
Proč se s minulostí loučí?
Já je tímhle nepřesvědčím.
Tak ať si trhnou,
vy určitě víte čím!
Autor : Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:16 Link komentáře (0)
Přízrak z minulosti
Když slunce zapadá
a temný měsíc vychází.
Sotva dech popadá,
když se lesem prochází.
Lidé o něm nic netuší.
Snad je jen vzpomínkou
a bloudící, smutnou duší.
Snad je jen vzpomínkou!
Je chladný jak led.
Černý jak stín.
Svůdný jak med
a hořký jak blín.
Bloudící v zapomnění
hledá cestu zpět.
Cestu jeho spasení,
i když projde celý svět.
Stal se přízrakem,
který s nocí končí.
Jak se starým vrakem,
se s minulostí loučí.
Proč nejde vrátit čas,
když člověk si chyby
nevšimne v čas?
Říká jen kdyby!!!
Autor : Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:16 Link komentáře (0)
Utrpení
Srdce se mi půlí,
když cesty se rozchází
a nervy pojené vůlí,
mi v tuhle chvíli schází
Kde vzít tolik sil?
Když tomu nevěříš.
To o co jsi prosil,
o svou zemi, o svou říš.
Vše ti je ukradené,
jak prázdné polní lahve.
Vidíš padlý a raněné
s proudy rudé krve.
Vystřely z těžkých děl,
jenž silně se ozívaj.
Jak proudy padlých těl,
které zemí se rozlévaj.
Tolik utrpení a nenávisti.
Žádné pochopení lidí
topících se v závisti.
Oni jen na blízko vidí,
co pro nás znamená žít.
Autor : Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:15 Link komentáře (0)
Upír a smrtelná vášeň
V temné noci, když měsíc vychází,
z pod saka vyhrnu si černý líc.
Když svit měsíce na mé zuby dopadne,
a něžný vánek večera je ovane,
pak má vášeň mě popadne.
Kdo jsem? Co jsem? Nevím sám.
Snad hubící bestie, míříc k vám.
Pach krve cítím z dáli.
Někdo zraněný, je mezi vámi.
Jsem hladový a v noci temné,
jsem ten, kdo tě k sobě tiskne.
Máš modré oči, teplý dech.
Něco mi říká ,, jen ji nech"!
Krční tepna svůdně zpívá
a můj hlad mě uvnitř svírá.
Snad už vysvitne slunce,
či ať zakokrhá kohout.
Hlavně ať něco stane se, v mou chvíli slabou.
Chtěl bych zmizet,
však nemůžu.
Kdy já už své prokletí přemůžu?
Autor: Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:14 Link komentáře (0)
NICOTA
Kolik mi ještě zbývá let?
Kolik z nich jich budu klet?
Proč jsem se narodil,
když o nic jsem neprosil?
Jednou jsi na hoře,
jednou níž.
Pak spadneš dolů
a světlo už nespatříš.
Všude okolo je černo-černá tma.
Myslíš že jsi sám.
Nikoho nevidíš.
Voláš o pomoc,
ale ozvu neslyšíš.
Polykáš jen vlhký a hustý prach.
Jak kdyby dýchal na záda ti vrah.
Často si pokládáš pár svých otázek.
Jak kdyby život byl jen ze sázek.
Kdo vlastně jsi?
Proč tam jsi?
Myslíš, že jsi sám?
HM, ALE TO JE OMYL!!!
AUTOR: Šlechtický Pavel
napsal/a: Spalieri 20:13 Link komentáře (0)
Samota
Co je to samota?
Jaký smysl má?
Jsou to dveře do světa,
kde nikdo nečeká.
Kam jít,
když nikoho nemáš?
Jen v noci vít,
když špatně se usíná.
Ve svitu měsíce
nocí se toulat.
Co trápí tě nejvíce,
bude tě strouhat.
Hledáš někoho
a ztrácíš sebe.
Umíráš pomalu
a ptáš se sebe.
,,Možná doufám právě v tebe."
Snad stane se zázrak
a někdo přijde.
Pak nebude mrak,
ale slunce vyjde.
Autor: Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 20:13 Link komentáře (0)
Kdo jsem?
Co tu dělám?
Rád bych pomáhal,
ale srdce mám jako trám.
Co tu dělám?
Chtěl jsem být žákem,
ale stal jsem se stínem.
Ted jsem prý vlkem
s láhví plnou vínem.
Jak se změnit,
když nikdo ti nevěří?
Jak se změnit,
když slyšíš rány od dveří?
Na koho se podíváš,
ten otočí se zády.
Čím asi pohrdáš?
Ptáš se jeho záhy.
Co tu dělám?
Jak se změnit?
Má to všechno cenu?
A jestli ano, tak jakou?
Autor : Šlechtický Pavel
napsal/a: Spalieri 20:12 Link komentáře (0)
