Můj promolog

20.Březen 2008

Můj promolog

barevné logo Symbole

Zde jsem, já, Pavel Šlechtický narozen 29.5. 1989 v Brně. Tady začíná můj život a to jsem ještě netušíc, co mě čeká. Ano, byl jsem také děckem a snažil se užívat života jak to šlo. Od mého narození bydlím v obci Jamné a je to můj rodný domov a nechtěl bych toto místo opustit. Zde jsem poprvé pozřel kapku alkoholu, dostal první pusu, našel si první přátele, chodil do školky a školy. Mám zde své předky, který jsou mými kořeny a základem. Toto místo znám i poslepu, každý kout jsem prolezl. Přímo jsem s tímto místem duševně svázaný.

To víte, jako malý kluci jsme dělali různé úkryty ať už v křoví nebo jiných porostech. Snažili jsme si najít svoje místo, kde si budeme připadat jako vládci. Znáte to, různé hry, ať už s klacky, luky a praky. Prostě typický děti z vesnice. Stavěli jsme na potocích hráze a plácali se v blátě s trsy trávy. Ano tehdy, to byly časy. Pak jsme začali pomalu dostávat rozum, začal nás spíše brát fotbal a i nyní velmi roztáhnutý nejspíš až moc počítačový koníček. Je to tak, byli jsme na přelomu ,, klacků a počítačů".

Nejdřív jsem chodil v Jamném do školy ale jen do čtvrté třídy, poněvadž vyšší ročníky zde nebyly. Poté jsem navštěvoval ZŠ ve Velkém Beranově, kde jsem chodil až do deváté třídy a následně jsem skládal přijímací zkoušky na SŠOS Karoliny Světlé 2. Nejvíce jsem se změnil mezi osmou a devátou třídou. Dříve jsem býval menší a baculatější, avšak v této době jsem se vytáhl do výšky a pak jsem ještě rostl a rostl. Samozřejmě, že jsem se začal dívat po holkách a byl jsem takový slušný normální kluk.

Ale něco, někdy v době začátku na střední škole mě změnilo. Nevím, jestli to byl někdo nebo co to vlastně bylo, ale mohu vám říct, že se změnil můj život od základu. Nevím, ale den ode dne jsem se měnil. Začal jsem nad vším přemýšlet, jaký smysl věci mají a začal jsem něco hledat, nebo někoho? Ted ani nevím sám. Stále jsem byl smělý, ale jak plynul čas, začal se ve mně probouzet zvláštní pocit.

Kdyby jste viděli fotku z prváku a mou fotku teď, tak pochopíte. Nejsem jako ostatní, snažím se pomáhat a řešit problémy. Mám nejspíš jen jednoho člověka, kterému se můžu svěřit úplně se vším ale těch kterým se mohu svěřit je jinak víc. Víte, možná jsem někdy promarnil svou šanci, abych byl ten nejšťastnější člověk na světě a bojuji s tím dál. Ano, dřív jsem dělal chyby, nejspíš jich ještě hodně udělám, přeci jen jsem bohužel pouze člověk. Nemám rád, když se lidé blízcí mě trápí a udělal bych cokoliv, cokoliv, aby byli šťastní. Nejvíc nemám rád, když někomu způsobím bolest já a už nezmůžu nic, abych to napravil.

Hledal jsem, hledal jsem pravdu, protože se říká,, Když všechno pochopíš, dokážeš vše odpustit". A já chci umět odpouštět a taky jsem tu pravdu skoro našel. Snažit se na každou otázku správně odpovědět a umět někoho podpořit a dodat mu chuť jít dál do života a podat mu pomocnou ruku, když potřebuje, tak to je dar, který doufám, má stále ještě dost lidí, a proto na světě není ještě tak zle, ale co až to nikdo nezbude , co pak?

Víte někdy něco hledáte, až ztratíte sebe, bojuji abych sebe neztratil, avšak někdy mám pocit, že ani sám sebe neznám. Proto nevím, co je dobré, hledat něco a ztratit přitom sebe ale ostatním bude lépe, nebo snažit se vše jen pro své dobro a nedívat se na zájmy a starosti ostatních lidí. Kdo si vybere tu druhou možnost, tak je sobec, ale alespoň šťastný.

Asi se na to hodí věta, jak někdy říkám,, Ztratil jsem své srdce a druhé ještě hledám". Každý si tuto větu přeloží podle sebe. Někdo tak a někdo jinak, ale hlavní je, že si to vůbec přeloží a zamyslí se nad tím.

Přeji vám hodně štěstí.

Autor : Pavel Šlechtický alias Mafos58 kBNávštěvní kniha

napsal/a: Spalieri 12:04 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

Mafos alias Spalieri 27.03.2008 21:31:07

Ne, to já děkuji tobě.


Janík 27.03.2008 16:05:27

Díky za to, že jsi !!!