....M....
24.Březen 2008….M….
------------------------
Proč chceme věci, které nemůžeme mít. A pořád, pořád, kdybychom měli zemřít budeme snít. Jaký smysl má čekání s utrpením. Třeba se čeká marně. Snad to není jen ta povaha, že to co nemůžeme mít, chceme nejvíc. Tolik čekání a tolik touhy, čas nás spoutá ale nezastaví. Každý máme svou vizi a každý v ní má rozdílné překážky. Někdo chce někoho koho miluje, ale nemůže s ním být, ať už je v tom někdo jiný nebo snad něco jiného. Nebo má cíl, kterého chce v životě dosáhnout a když se mu to nepovede, tak se zhroutí celý svět. K čemu bude těchto mých pár vět.
To co jsi chtěl mizí v dáli. Kvůli jedné věci či osobě mizí známí, přátelé i rodina. Vše se propadá a cítíš se sám a opuštěn. Chytáš poslední paprsky světla, ale proklouzávají mezi prsty. Sedíš, sedíš sám, nic nevidíš, všude je prázdno a tma. Připadá ti, jako by ses otevřel, někde, hluboko v sobě. Cítíš svůj tep, rychlost dechu. Nevnímáš okolí, žádné pro tebe není. Neexistuje nic. Začneš uvažovat, tak jak jsi nikdy neuvažoval. Začínáš bojovat sám se sebou s tím co jsi chtěl a s tím co tě zklamalo. Cítíš jak nervy pracují, jak chladne pot. Je ti úzko a stres, ten stres je tvým nepřítelem. Uvědomuješ si, že tvé sny se možná nesplnily a že jsi zklamaný a na dně, že nevíš co tě čeká, pozoruješ jak se tvůj svět hroutí. Avšak máš pořád sílu, tu sílu, která tě drží při životě. Není to nit života ani osudu, je to tvé srdce. Tluče a tluče, a mysl ti našeptává slova tajemná.
Není čas skončit. To pouto, které je ve vzduchu, samotný taj a ty. Vstáváš a říkáš,, Mě se možná moje touha nevyplnila, ale vyplnila se tomu, na kom mi strašně záleží, a pro tu osobu bych udělal cokoliv, cokoliv a tohle do toho spadá také, sice budu trpět, ale ta myšlenka, že alespoň ta, na které mi nejvíce záleží bude šťastná".
Stojíš, už není tma, cítíš chlad vánku, spatříš měsíc a hvězdy, šum jarní paseky a bublající potok. Jsi svobodný, jsi volný. Tvůj boj zvítězil, když v sobě pořád budeš mít jizvu. Budeš hledět do budoucnosti, když minulost bude pořád přítomná a někdy tak skutečná až nesnesitelně bolestivá. Ale zvítězíš ať už nad tísní, úzkostí, zklamáním, zradou. Mít hlavu vždy vzhůru a čelit musí každý a každý může zvítězit. Není mi lehké psát tyto slova, ale za pomoci přátel se dá zvládnout všechno, nikdy se před nimi neuzavírejte, nikdy. Každý sbírá síly kde to jen jde, i já a mě přibývá sil i tímto psaním, nevím proč a z jakého důvodu, ale připadá mi, že část svého zármutku a bolesti, zůstane v těchto písmenech a doufám, že i z toho vašeho něco ubude a přibude sil.
….Anděla hledej tam, kde jsou zlámaná křídla….
Autor: Pavel Šlechtický alias Mafos
napsal/a: Spalieri 20:31 Link komentáře (1)
Satan
20.Březen 2008Satan
Jen černý stín,
jen hustá tma,
jen ďáblův klín
je říše dna.
Jak prázdný svět,
jak zvadlý květ,
jak sbírka vět
bez cesty zpět.
Už stoupá dým
a popel upadá.
Tož Satanův rým
mě teď popadá.
V čele s erbem
a se stádem koní,
i když je leden
tak stále nás honí.
Zástupy vojsk,
síla jednoty,
věrnost mužů
a dávka ochoty.
Jdou do boje
s temnou silou zla.
Jdou do boje
s udatností lva.
Jak to skončí?
Vyhraje víra?
napsal/a: Spalieri 12:09 Link komentáře (0)
Svět v černém
Černá noc a černý den.
Smutná moc a prázdný jen.
Bílý kříž a světlá voda.
Prázdná mříž a stará vdova.
Smutek v krajích našich vesnic.
Duše padlých dávných tradic.
Mýty, báje, pověsti a rčení.
V tuhle chvíli nic už není.
Duše jako matný uhel,
čekáj na svůj dlouhý tunel.
Jen pár světlých neviných,
bude v bílých postelích.
Války, boje nenávist,
proměnili vše jen v závist.
Spálená zem a všechno kolem,
stalo se mým velkým bolem.
Černá noc a černý den.
Smutná moc a prázdný jen.
Bílý kříž a světlá voda.
Prázdná mříž a stará vdova.
Autor: Pavel Šlechtický
napsal/a: Spalieri 12:07 Link komentáře (0)
Můj promolog
Zde jsem, já, Pavel Šlechtický narozen 29.5. 1989 v Brně. Tady začíná můj život a to jsem ještě netušíc, co mě čeká. Ano, byl jsem také děckem a snažil se užívat života jak to šlo. Od mého narození bydlím v obci Jamné a je to můj rodný domov a nechtěl bych toto místo opustit. Zde jsem poprvé pozřel kapku alkoholu, dostal první pusu, našel si první přátele, chodil do školky a školy. Mám zde své předky, který jsou mými kořeny a základem. Toto místo znám i poslepu, každý kout jsem prolezl. Přímo jsem s tímto místem duševně svázaný.
To víte, jako malý kluci jsme dělali různé úkryty ať už v křoví nebo jiných porostech. Snažili jsme si najít svoje místo, kde si budeme připadat jako vládci. Znáte to, různé hry, ať už s klacky, luky a praky. Prostě typický děti z vesnice. Stavěli jsme na potocích hráze a plácali se v blátě s trsy trávy. Ano tehdy, to byly časy. Pak jsme začali pomalu dostávat rozum, začal nás spíše brát fotbal a i nyní velmi roztáhnutý nejspíš až moc počítačový koníček. Je to tak, byli jsme na přelomu ,, klacků a počítačů".
Nejdřív jsem chodil v Jamném do školy ale jen do čtvrté třídy, poněvadž vyšší ročníky zde nebyly. Poté jsem navštěvoval ZŠ ve Velkém Beranově, kde jsem chodil až do deváté třídy a následně jsem skládal přijímací zkoušky na SŠOS Karoliny Světlé 2. Nejvíce jsem se změnil mezi osmou a devátou třídou. Dříve jsem býval menší a baculatější, avšak v této době jsem se vytáhl do výšky a pak jsem ještě rostl a rostl. Samozřejmě, že jsem se začal dívat po holkách a byl jsem takový slušný normální kluk.
Ale něco, někdy v době začátku na střední škole mě změnilo. Nevím, jestli to byl někdo nebo co to vlastně bylo, ale mohu vám říct, že se změnil můj život od základu. Nevím, ale den ode dne jsem se měnil. Začal jsem nad vším přemýšlet, jaký smysl věci mají a začal jsem něco hledat, nebo někoho? Ted ani nevím sám. Stále jsem byl smělý, ale jak plynul čas, začal se ve mně probouzet zvláštní pocit.
Kdyby jste viděli fotku z prváku a mou fotku teď, tak pochopíte. Nejsem jako ostatní, snažím se pomáhat a řešit problémy. Mám nejspíš jen jednoho člověka, kterému se můžu svěřit úplně se vším ale těch kterým se mohu svěřit je jinak víc. Víte, možná jsem někdy promarnil svou šanci, abych byl ten nejšťastnější člověk na světě a bojuji s tím dál. Ano, dřív jsem dělal chyby, nejspíš jich ještě hodně udělám, přeci jen jsem bohužel pouze člověk. Nemám rád, když se lidé blízcí mě trápí a udělal bych cokoliv, cokoliv, aby byli šťastní. Nejvíc nemám rád, když někomu způsobím bolest já a už nezmůžu nic, abych to napravil.
Hledal jsem, hledal jsem pravdu, protože se říká,, Když všechno pochopíš, dokážeš vše odpustit". A já chci umět odpouštět a taky jsem tu pravdu skoro našel. Snažit se na každou otázku správně odpovědět a umět někoho podpořit a dodat mu chuť jít dál do života a podat mu pomocnou ruku, když potřebuje, tak to je dar, který doufám, má stále ještě dost lidí, a proto na světě není ještě tak zle, ale co až to nikdo nezbude , co pak?
Víte někdy něco hledáte, až ztratíte sebe, bojuji abych sebe neztratil, avšak někdy mám pocit, že ani sám sebe neznám. Proto nevím, co je dobré, hledat něco a ztratit přitom sebe ale ostatním bude lépe, nebo snažit se vše jen pro své dobro a nedívat se na zájmy a starosti ostatních lidí. Kdo si vybere tu druhou možnost, tak je sobec, ale alespoň šťastný.
Asi se na to hodí věta, jak někdy říkám,, Ztratil jsem své srdce a druhé ještě hledám". Každý si tuto větu přeloží podle sebe. Někdo tak a někdo jinak, ale hlavní je, že si to vůbec přeloží a zamyslí se nad tím.
Přeji vám hodně štěstí.
Autor : Pavel Šlechtický alias Mafos
Návštěvní kniha
napsal/a: Spalieri 12:04 Link komentáře (2)
