H+H Hambíno 2008 1.den 14.Leden 2009
Dámy a pánové, rozhodla jsem se, že svůj první článek napíšu o mém nejoblíbenějším táboře. Předem upozorňuji, že ten kdo nezažil, to ani moc dobře nepochopí. =)
Toto velké dobrodružství začalo tím, že jsem se neměla jak dopravit do Prahy, abych tam byla na pátou hodinu. Tak jsme se s maminečkou zvolily to, co by si přálo každé malé dítě. Strávily jsme celou noc v McDonaldu. Samozřejmě celou noc pršelo. Ale od tohoto bych se už odtrhla a začala své opravdové vyprávění.
Už v roce 2007 jsme se na táboře seznámila s Domčou a Gabčou. Nejlepší lidičky, které jsem tam kdy potkat mohla. Tento rok Gabča jela už jako vedoucí, takže jsme si s Domčou musely vystačit sami, ale kupodivu jsme to taky zvládly. Bylo to neuvěřitelné strávit 7 hodin jízdou vlakem včetně autobusu do tábora. Cestou jsem poznala plno nových lidí, ale v podvědomí jsem moc těšila až spatřim Domču, mou princeznu dění toho všeho. Aniž bych věděla kolik hodin uplynulo, už jsem táhla těžkou cestovní tašku do kopce, kterou jsem postavila před budovu a poté jsem letěla k podium, abych princezničku někde našla. Měly jsme domluvené, že až jedna spatří druhou začně neuvěřitelně křičet. Zajisté jsem jí spatřila první já, a tak jsem na ní zařvala jejím jménem, a tehdy se stal můj první trapas. Domča nezareagovala. I přesto, že jsem to zkoušela po druhé, žádné reakce jsem se nedočkala. Tak jsem musela zvolit jinou metodu a to že jsem šla za ní. Takový pocit jen tak málo lidí zažije, já osobně jsem ho nikdy necítila, ale když jsem ji objala byla jsem nejšťastnější človíček na světě. Nikdy v životě bych neřekla, jak těžké je nevidět ji celý rok. Od tohoto okamžiku jsem začala opět mluvit ostravsky. Takovéhle nářečí je pro mě jako vznešené, protože ve mně koluje tato ostavská vznešená krev. Svým způsobem jsme začaly mluvit spíše háčkařsky a to je také nejkrásnější nářečí. Už první den na nás lidi divně koukaly, ale nám to nevadilo, protože my si to chceme vždy užít na plný pecky.
Téma prvního dne bylo velmi zajímavé, ale také děsivé. Téma bylo ,,Rusko". Konečně po dlouhé době jsem se naučila rusky pozdravit, což je pro mě vzhledem jako pro Varáka docela velká ostuda. Naše skvělá nová zábava nám předvedla scénku, při které se nováčci vždycky vyděsí, kde jsou a chtějí okamžitě domů. Až po čase zjistí, že se nachází v ráji. Dokonce nás naučili, jak se tančí Kalinka a celý den jsme si ji zpívali. Poté co jsme si ,,pracně" vybojovaly stan číslo 3, jsem akutně potřebovala na wc. Což znamená, že má tradice čůrání na Háčku začala. Této chvíle jsme s Domuškou využily a koukly se jaká je naše nová dívčí koupelna za dva miliony. =) Udělaly jsme hned naše první fotky na Háčku. Zapomněla jsem zmínit, že náš vedoucí byl Kuba Mojžíš. Nejzvrhlejší vedoucí, ale moc fajn. Po pokochání jsme si šly vybalit věci, které jsem mimochodem měla mokré, protože jak pršelo tak mi vše namoklo. Po úspěšném vybalením-nevybalením nás naši vedoucí Stanaři svolali k ohništi. Tam nám pověděli základní informace, že nemáme chodit mezi stany, přes které všichni i přesto chodí.=) Této akce se zúčastnil i Eda, člen zábavy, do kterého byla tento rok Domuška zamilovaná až po uši jako většina z tábora. Mně osobě se líbil Kubík. Během jeho projevu Kubovi došly slova a proto se zeptal Edy: ,,A na co jsme zapomněli Edo??", a zde padla Edovo první hláška: ,,Na Špenát!!!!!" Dále jsme se bavili o štipkách (škvorech) a Eda prohlásil, že měl štipku jednou ve sprše a že ji schválně osprchoval horkou vodou. A celé toto ponaučné povídání se ukončilo tím, že se Kuba zeptal: ,, A podlení slovo Edy??". ,,Kupte si kšandy". Celý den proběhl povídáním s princeznou, co se za ten rok změnilo. Večer jsme poprvé ulehly do našich postýlek se spacákem. =) V rádiu jsme poslouchali příjemný Snoopyho a Válcův hlásek. Jejich rozhovor byl také velice zajímavý. Od Válce jsme se dozvěděli, že si nemůžeme koupit dvoje rifle, na tož mu Snoopy odpověděl, že když na to nemáme chuť tak si máme koupit džus. A tak na to jsme s Domuškou zareagovali tak, že jsme se začaly smát a vzbudily při tom skoro celé stanové městěčko. Snoopy nám na konec tohoto dne pověděl, ať neděláme neplechy, ale ať děláme plechy, protože si chce vyrobit plechovku. Po popřání dobré noci jsme usnuly s krásnými sny. To jsme ještě ani netušily, kolik úžasných lidí potkáme a co nádherného s nima prožijeme.........................
napsal/a: Stepik259810 20:51 | Link
