Nemůžu v noci spát
Nemůžu v noci spát a každá z těch nocí je stejná,jen myšlenky jiný.Sedim před compem,dokud si neřeknu,že by bylo rozumný ho už vypnout.Pustim si potichu rádio a čekám jakej mix dojáků bude na Zóně lásky.Otevřu si okno s pořád stejným výhledem na protější panelák,kde se ve stejnou dobu svítí v těch samých bytech.Zapálim si a pozoruju lidi,kteří prochází taky pravidelně.Vrací se z práce,z kalby a nebo jdou ruku v ruce.Řikám si,jaký asi jsou?Jakou má ten starší pán práci,že se vrací tak pozdě?A má se vůbec kam vrátit?Čeká na něj doma někdo?A kde se asi zlila tahle banda teenagerů?Kam teď půjdou?Jakto,že nemusí být zavřený v pokoji tak jako já?A milujou se ty dva?Jak dlouho spolu jsou a co už prožili?Nebo k sobě nic necítí?Tak proč spolu vůbec jsou?Na chvíli zapomenu na sebe a pak si vyčerpaná sednu na postel,chvíli civim do prázdna a pak se zase vrátim do okna.Jedniný auta,co projíždí jsou taxíci.Pak vyjde stará paní s pejskem,pro kterou je na světě očividně to jediný co má.Na nebi je jediná hvězda,na stromech se nehne jedinej list a neni slyšet nic...Těšim se na novej den a usínám zachumlaná v peřinách při otevřenym okně,aby se vyvětral kouř...