Jenže
V lásku,v ten cit,u kterýho málokdo dokáže říct význam,jsem věřila odjakživa.Postupem času,díky tomu,co se dělo kolem mě,ve mě narůstala nedůvěra a strach.Byl to strach ze zklamání.Bála jsem se,že mě ta osoba zklame a nedokázala jsem s nikym navázat kontakt.Proto jsem vždycky ukončila vztah dřív než vůbec začal.Držela jsem si od kluků odstup.Začala jsem se bát,že budu ten vztah brát vážnějc než ten druhej a to mi zůstalo doteď.Neumim s citama zacházet.Proto se radši v budoucnosti zaměřim na jiný věci...Nechci se zase zamilovat jako nána a pak se měsíce vyhrabávat z depky...jenže...