13.Březen 2007, napsal Suicidal_LILITH v 20:39
život je plnej lidí, ale plnej bezcitnejch, sobeckejch slepců!!!
 
25.Únor 2007, napsal Suicidal_LILITH v 21:00
mě je smutno...
 
28.Leden 2007, napsal Suicidal_LILITH v 15:36
Jak prázdno je mi.
Oschlé kvítky padají k zemi.
Všichni otáčejí se ke mně zády
jen doufám, že nedočkám se zrady.
Asi bych se zhroutila
žiletkou v ruce si kroutila.
Pěkně by se nořila
krví obředlá.
Ach jak ta jasná červeň uklidňuje!
 
napsal Suicidal_LILITH v 15:35
Svět plný spěchu

spěch

jak já ho nenávidím!

Zpomal trošku hochu.
Na lavičce sedím

do tváří jim hledím.
Hádej, co v nich vidím!
Lhostejnost neochotu!
Jak jen se jich štítím...
 
napsal Suicidal_LILITH v 15:34
Ta samota ach
necím už žádný strach!
Je mi teď vše jedno
přiblížím se kradmo.
Nikdo mě již nespatří
však duchům svět lidí nepatří...
 
napsal Suicidal_LILITH v 15:32
Jeden okamžik můj svět změnil,
když telefon mi zvonil.
Já chtěla ho jen zvednout
však ne do rakve si lehnout.
Teď jen ozvěna dutá
a realita krutá.
Ozvěna skřípotu brzd
pak do příkopu sjezd.
V cestě však strom stál
a vítr klidně si vál...
 
napsal Suicidal_LILITH v 15:30
Je úplněk a ticho nastalo
i jeho srdce tlouci přestalo.
Umřel mi ve spánku, proč zrovna on?
Vždyť to byl člověk, co neznal shon!
Měla jsem ho ráda, stále budu mít
teď už mi zbývá jen v noci o něm snít.
Pracoval by bez přestávky
přes všední den i na svátky.
Ženu svoji miloval
prázdno ve všech zanechal.
Stále slyším jeho smích
i kůň jenž ho miloval smutkem ztich.
Obraz jeho na náhrobku
mám před sebou jeho fotku.
V očích mých se uchoval
Lenďulko mi říkával...
 
napsal Suicidal_LILITH v 15:29
Je noc, ta temná
mou tvář už hladí jen pavučina jemná.
Ten pavouček, co spřádá sítě
jen Ďábel snad koupí si tě.
Na obloze z hvězd znamení
a tajemné to zjevení,
co stojí u bezvládného těla tvého
a láká tě do světa svého.
Světa, co zná jen smrt.
Svět, kde vyhublá jsi jako chrt!
Zbyly jen kosti a kůže
jsi mrtvá jak uschlá růže...
 
napsal Suicidal_LILITH v 15:28
Cítím se překrásně,
vždyť tělo mé vychladlo.
Zvedl jsem sklo
a takhle to dopadlo.
Pevně jsem uchopil
ten kousíček záchrany
až teď jsem pochopil,
že už jsem bezbranný.
Odcházím pryč, vidím to světlo
najednou zhaslo.
Ucítil jsem žár a teplo!
Ááá vždyť tohle je peklo!!!
 
napsal Suicidal_LILITH v 15:26
Stojím tu před branami ďáblova domu.
Komu jsem ublížil? Tak komu?
Myslím že nikomu.
Nechápu?!
Jen jsem se pověsil na větev stromu...
 

Starší články >