Je noc, ta temná
mou tvář už hladí jen pavučina jemná.
Ten pavouček, co spřádá sítě
jen Ďábel snad koupí si tě.
Na obloze z hvězd znamení
a tajemné to zjevení,
co stojí u bezvládného těla tvého
a láká tě do světa svého.
Světa, co zná jen smrt.
Svět, kde vyhublá jsi jako chrt!
Zbyly jen kosti a kůže
jsi mrtvá jak uschlá růže...