Co a jak??
Tolik si mě toho naučil, tolik si mi toho dal….Tolik krásných věcí,nakterý když se podívám, vybavím si onu inkriminovanou chvíli, vidím jakjsi se tvářil,slyším, co jsi říkal. Tolik dovedností, zlozvyků,rituálů. Stačí mi pustit si jednu z těch písniček a mám chuť přijít zatebou a políbit tě. Ohromně mi chybíš….Víš,protože já tě miluju. Přesto všechno co jsi mi udělal, přes to,že tě začínám pomalu ale jistěnenávidět,za ten ukradenej čas a hlavně city, tě pořád miluju.
A co horší? Ty to víš. Samozřejmě že se zrovna před tebou a všemaostatníma budu tvářit, jakože nic, ale už když se blížím domů, toucestou jako vždy, kterou jsem třikrát týdně šla ruku v ruce s tebou tami zpět, z očí se mi pouští slzy lítosti a žalu nad ztrátou tebe.
Nevím co mám dělat. Jsem úplně bezradná. Bez ideálů, bez chtíčů. Nemámhlad,nemám ty svý chutě, nechce se mi nic dělat. Všechno taky jakobonus zvrtám a nedokážu se na nic soustředit, protože pořád jenpřemýšlím nad tím proč? Nevím co se změnilo a cítím částečnou vinu, alejá se jen bála, vždyť to víš. A tys mi prostě nedovedl poslední dobouodpovědět tak, abych se strachu zbavila.
A přece si mě dokázal tolikrát potěšit. Ty, tak strašně pozornejčlověk, kterej registroval každý moje slovo, kterej si hned okamžitězapamatoval mou oblíbenou kytku a sladkost a pravidelně mi nějakej tentulipánek nebo lízátko dovezl. Ty kterej ses nebál přijtí k nám, tykterej ses nebál být se mnou, když mi bylo vážně zle a ležela jsem ve40kách….Tak proč nejsme šťastní, když jsme si to plánovali
A co horší? Ty to víš. Samozřejmě že se zrovna před tebou a všemaostatníma budu tvářit, jakože nic, ale už když se blížím domů, toucestou jako vždy, kterou jsem třikrát týdně šla ruku v ruce s tebou tami zpět, z očí se mi pouští slzy lítosti a žalu nad ztrátou tebe.
Nevím co mám dělat. Jsem úplně bezradná. Bez ideálů, bez chtíčů. Nemámhlad,nemám ty svý chutě, nechce se mi nic dělat. Všechno taky jakobonus zvrtám a nedokážu se na nic soustředit, protože pořád jenpřemýšlím nad tím proč? Nevím co se změnilo a cítím částečnou vinu, alejá se jen bála, vždyť to víš. A tys mi prostě nedovedl poslední dobouodpovědět tak, abych se strachu zbavila.
A přece si mě dokázal tolikrát potěšit. Ty, tak strašně pozornejčlověk, kterej registroval každý moje slovo, kterej si hned okamžitězapamatoval mou oblíbenou kytku a sladkost a pravidelně mi nějakej tentulipánek nebo lízátko dovezl. Ty kterej ses nebál přijtí k nám, tykterej ses nebál být se mnou, když mi bylo vážně zle a ležela jsem ve40kách….Tak proč nejsme šťastní, když jsme si to plánovali
komentáře (1):
asi tomu nebudeš věřit ale právě prožívám až moc podobný chvilky...vím jak ti je
23.12.2008 13:14:42
Přidej komentář
<< Domů