Anarchismus je ideologieusilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politickéhierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem (např.genderová nebo věková). Anarchisté proto odmítají hierarchii, zejména vjejí společenské podobě, tj. státní moc, ekonomické (tj. aktuálně kapitalismus), formální centralizovanou organizaci a právní řádve formě zákonů, vytvářených elitou a vnucovaných zbytku společnosti,přičemž tvrdí, že lidská pospolitost se umí seberegulovat a spravovatbez těchto dle anarchistů umělých a člověku nepřirozenýchpřekážek. Cílem anarchismu je uskutečnit společnost, která stojí navzájemně se podporujících principech rovnosti a svobody.
Výrazanarchismus pochází z řeckých slov "an-" (předpona, znamenající "bez","v nepřítomnosti") a "archos", neboli "vládce", "vůdce". Výraz"anarchia" pak znamená stav bez (utlačovatelské) autority.
Ke konci 18. stoletíbylo označení "anarchisté" používáno v souvislosti s dělnickýmiradikály během Velké francouzské revoluce, ale názory více či méněpodobné anarchismu, byly známy již dříve (kupř. Petr Chelčický a jeho učení má blízko k tzv. náboženskému anarchismu, propagujícímu vlastní pojetí náboženské etiky, lásky k bližnímu atd., v 19. století zastoupeném například L. N. Tolstým). Anarchismus jako svébytné sociální hnutí a světonázor se formoval až od 40. let 19. století zejména ve Francii, Itálii či Španělskuv souvislosti s kapitalistickou průmyslovou revolucí asebeorganizováním pracující třídy za účelem zlepšení životních podmíneka finálně společenské změny.
Nejčastěji bývá jako jeden znejdůležitějších anarchistických směrů zejména akademickou obcí uváděn,anarchoindividualismu, kterému položil základy Němec Max Stirner, propagující vyhraněný egoismus proti respektu z morálky, státu či Boha, resp. celkové společenské struktury. Stirnerovy názory se rozšířily především na americkém kontinentě.
Nemaláčást anarchistů však tyto akademicky a mediálně populární myšlenkyodmítá uznat za součást širší anarchistické rodiny a argumentuje, že nazákladě Stirnerových názorů nemůže existovat jakákoli trvale udržitelnásvobodná lidská společnost.
Vedle anarchoindividualismu seprosadil anarchokolektivismus, propagující vytváření svobodnýchkolektivů se společnými výrobními prostředky (dělnické komuny).Představitelem kolektivistického anarchismu byl především Michail Bakunin. V otázce centrálního řízení se dostal do rozporu s Karlem Marxem, Bakuninovy a Marxovy tábory pak zápasily o rozhodujcí vliv v rámci První internacionály, což vyústilo v její rozpad. Petr Kropotkin byl nejviditelnějším teoretikem a představitelem anarchokomunismu,de facto prvního uceleného anarchistického světonázoru. Ve svých dílechjako "Dobývání chleba", "Pole, továrny a dílny" nebo "Pospolitost -vzájemná pomoc", jako první zřetelně a srozumitelně načrtl podobubudoucí anarchistické společnosti.
Červenočerná anarchosyndikalistická vlajka
Někteříkolektivističtí anarchisté obhajovali roli odborových svazů, ve kterýchby mohla organizovaná pracující třída přistoupit k revoluci, které bypředcházela generální stávka, paralyzující chod kapitalistickéspolečnosti. Tito anarchisté se nazývají anarchosyndikalisté.V roce 1922 se na berlínském kongresu spojili do "Mezinárodní asociacepracujících", navazující na Bakuninskou sekci I. Internacionály. [1] existuje dodnes a má členské sekce v asi 20 zemích.
Proudhon a jeho děti, obraz Gustava Courbeta
Dalšísměr, který bývá řazen k anarchismu, ale představuje spíše jehopředchůdce, je mutualismus či proudhonismus, stojící mezianarchoindividualismem a anarchokolektivismem, vychází z názorůFrancouze P. J. Proudhona(známý citátem „kapitalistické vlastnictví je krádež“). Společenský řádby měl být dle mutualistů řešen na ekonomické bázi spravedlivé směny.
Španělsko, 1936. Členové CNT konstruují obrněné vozidlo k boji proti fašistům v kolektivizované továrně
Po první světové válce se anarchisté vyhranili vůči rostoucímu vlivu fašismu a značná část anarchistů odmítla bolševismus. Během občanské války ve Španělskuse na území s převládajícím anarchistickým společenským vlivem(Katalánsko, Aragon, část Valencie) proběhla nepříliš známá sociálnírevoluce a hluboká společenská změna, do které se zapojilo mnoho settisíc lidí. Po kolapsu republikánské vlády, neschopné postavit se naodpor puči skupiny generálů v čele s F. Frankem anarchisté,anarchosyndikalisté a jejich spojenci postavili několik dobrovolnickýchmiličních jednotek v síle tří divizí, které spolu s jednotkamilevicových sil řadu měsíců držely frontový úsek mezi francouzskouhranicí a oblastí Teruelu. V zázemí pak proběhla sociální transformace,kdy většina ekonomiky včetně infrastruktury byla zkolektivizovánapracujícími na základě již existujících odborových struktur - předevšímanarchosyndikalistické Národní konfederace práce (CNT), mající v roce1936 přibližně 1 500 000 členů.
Jiným anarchistickým experimentem byla anarchistická republika Nestora Machna, která existovala cca mezi léty 1917-1921 na východě dnešní Ukrajiny, kolem městečka Huljajpole. Anarchistická republika svobodných rolníků byla brutálně rozdrcená ruskými bolševiky.
Vsoučasnosti anarchismus podle akademických pouček zahrnuje širokéspektrum (názorových proudů) – včetně tzv. anarchopacifismu,anarchofeminismu, „zelené anarchie“ (ekoanarchie), primitivismu.Anarchisté, kteří jsou reálně aktivní a zapojují se do společenskéhoživota se však téměř bez výjimek hlásí zřetelně k určité forměanarchokomunistické tradice.
Anarchisté odmítají pojmy stát, vláda, parlament, monarchie, republika, kapitalismus, fašismus a rovněž tak nacionalismus a náboženství.Tvrdí, že všechny tyto pojmy znamenají vládu člověka nad člověkem ajsou tedy v rozporu s jimi prosazovanou lidskou svobodou, kterou chtějíuskutečnit v centrálně neorganizovaných samosprávných jednotkáchvzniklých na základě dočasně dohodnutých zvyků, obyčejů a vždyodvolatelných závazků.
Základními metodami působení moderníhoanarchismu jsou osvětová, vzdělávací a "kontrainformační" práce aspolečenské organizování (antifašismus, pokusy o odborovou činnostapod.) Nejčastěji oficiálními médii přisuzované teroristickéakce jednotlivců či celých skupin proti státní organizaci a státnímreprezentantům jsou v historii anarchismu marginální epizodou (např. vobdobí 90. let 19. století či 70. let 20. století).
Někteří soudobí stoupenci anarchismu se rovněž zajímají o umělecké směry jako surrealismus či postmodernismus. Anarchismus sehrál důležitou úlohu v myšlenkovém světě některých subkultur, jako byl například punk, nebo literárních hnutí, jako byl například kyberpunk. Ve dvacátém století je mezi známé anarchisty řazen například americký profesor Noam Chomsky. Anarchistické myšlenky měly dle některých názorů vliv na vznik takových fenoménů, jako je třeba hnutí GNU a s ním související svobodný software.Většina anarchistických směrů se distancovala od bolševického hnutí asovětské zřízení, které vzniklo v 1. polovině 20. století v Sovětském svazu a později rozšířilo svůj vliv na celý tzv. východní blok, většinou označovali jako státní kapitalismus nebo diktaturu byrokracie.Naopak ideovou spřízněnost si zachoval anarchokomunismus, v jehož čelestál např. P. Kropotkin, v českých zemích B. Vrbenský nebo S. K. Neumann.
