Mí přátelé, co už mě znají si myslí, že jsem tak trošku psychouš. Teď jim mohu říct, že jsem psychouš a dokonce i papírově:). Vím, asi bych se tím neměla chlubit, ale bohužel, psychiatra potřebuje občas každý...
Tak slyšte a rozímejte...
Začalo to někdy v září, bydlím už sama s přítelem a on má někdy noční směny, tak jsem bývala sama doma. Měla jsem občas pocit , že mě někdo sleduje, někdy jsem slýchavala zvuky a viděla stíny. Říkala jsem si, to si jen namlouváš, jsi sama, doma máš strach. Jenže pak se to zhoršovalo, ze zvuků byly hlasy a hlásky, nesmyslné zvučení v uších, škrábání na zeď, sem tam nějaký stín na zdi.
Stále jsem tomu však nevěnovala pozornost, i když známí už něco tušili, že když jsem šla večer domů, co dva kroky jsem se otáčela, poněvadž jsem cítila pohled na svých zádech, nebo jsem se vylekala stínu na chodbě i když tam žádný nebyl. Já jsem si ale myslela, že jsem v pořádku, že ostatním hrabe.
Tak to šlo dál, až 30.10.2008 to přesáhlo své meze. Počítala jsem zrovna příklady do matematiky a najednou jsem začala slyšet šuškání v uších, jako by mi někdo šeptal funkce atd. Zacpala jsem si uši a začala křičet, ať to odejde, ale bylo to horší. Pak jsem nemohla popadnout dech, dostala příšerný strach, že nejsem v bytě sama, ale takový, že jsem nemohla ani dýchat. Tak jsem si zavolala sanitku. Ihned mě převezli k psychiatrovi do Místku, tam mi byla doporučena hospitalizace v Opavě a byla mi přidělena diagnóza-akutní polymorfní psychotická porucha. Souhlasila jsem,potíže už byly neúnosné.
Tak jsem tedy jela. Tam mě čekal příjem, kde se mě ptali jak se jako cítím, čučeli do papírů, poněvadž jsem se svěřila, že jsem po Adamovi vyjela nožem(něco mi šeptalo, že je mi nevěrný). Samozřejmě bych mu neublížila, ale prostě to přišlo samo. A pak šup na 5. Páté oddělení... Sado maso...
Tam jsem si připadala jak exot. Samí těžcí psychopati, babičky s těžkou demencí a odporné sestřičky, které kradly pacientům cigarety. Nejhorší noc mého života. Druhý den po vizitě mě přeřadili na 19, oddělení trošku na lepší úrovni. Byly tam celkem fajn holky, s jednou jsem se seznámila bydlí v Porubě, někdy zajdem na kafčo. Tam mě čekaly psychologická vyšetření, jako Roschachův test atd. Pobyla jsem tam do 6.11.. Skoro celý jsme ho strávili v kuřárně, poněvadž tam bylo jinak hovno co dělat. Akorát na vycházkách jsme chodili do kantýny na kafe. Po týdnu jsem šla na 17c. To už bylo něco jiného, pěkná budova volně otevřená, ve středu,sobotu a neděli vycházky až do 20:00. Oproti 5 a 19 luxus. Tam jsem byla do 11.11. a pak mě pustili na revers domů. Sice byli trochu proti ale mi se tam nechtělo tvrdnout.
Nyní jsem doma, 25.11. jdu na kontrolu k psychiatrovi a beru Rileptid na zklidnění mozku:)
Doufám, že se už na psychinu nikdy nevrátím....
(Podrobnosti v dalších dílech:))