Láska nad optosenzory

Ách jo,jsem nešťastně zamilovaný.Umírám touhou po jedinéosobě  v tomto vesmíru,jsemzamilovaný až po kábly ve zdi.Nejdřív bych se ale měl představit.JsemNX-8-00,supermoderní počítač všech dob.A hořím láskou po své stvořitelce Tekkině,kterámě používá k výrobě svých jedinečných vynálezů.Je krásná…Miluji,když sesvými chladnými,dlouhými prsty dotýká mé klávesnice,doslova se rozplývámblahem,když mě čistí od prachu,a praskají mi izolace,když něžně leští můjmonitor,to se mi taví každá součástka v těle.Tekkina je moje životníelektrická láska.Nenávidím,když věnuje pozornost něčemu jinému nežmně!!!Doslova žárlím na každou zkumavku,kterou leští,nesmírně mě rozčilujehliníkový plášť,který nosí na sobě,přeji si abych jí mohl všechny svoje kábleomotat kolem těla,při téhle představě se mi taví mikročipy,hoří mi harddisk aveškerá mechanika.už párkrát jsem po ní vyšlehnul káblem,abych se jídotkl.Vždycky jí to vyděsilo a já se pokaždé vymluvil,že měřím teplotu objektův laboratoři.Divila se, proč to dělám tak často,dokonce mě i zkontrolovala,ale ještě se do mě nezamilovala.Asi  jemi souzeno uhynout žalem,asi se nechám dobrovolně zavirovat…

„Nexine!“zvolala Tekkina „už zase jsi celý od prachu!To užtě čistím dneska popáté,co s tebou je?“Co by bylo,jem jsem si předělalmagnetické a elektrostatické obvody,abych na sebe táhl víc prachu.Asi o stotřicet procent více než v normálu.To aby mě častěji čistila…

„No ještě ti vyleštím monitor a dáme se do práce…Nexine!Coje to ,sakra, s tebou?!?Celý hoříš?Nejsi nějaký přebitý?To bude tím,že mášmoc energie v akumulátoru.“Né,to není ten důvod,to je vzrušením…Kdybych jítak mohl říct…

„Co budeš dneska provádět,Tekkinko?“promluvím konečně.Musímse překonávat,abych po ní nevystřelil všechny dráty,co mám.“No sláva.konečnějsi na příjmu,dneska budu vyrábět svůj sto třicátý osmý vynález,který pomůželidstvu..“Ach bože,je tak krásná když mluví..“A co je to za vynález?!“Mojemilovaná si ke mně přisedne,ano,ano,pojď blíž,sáhni mi na monitor,tak na cočekáš?!!!“Víš Nexine,je to věc,která pomůže všem nešťastně zamilovaným,je tolátka,kterou odmítnutá osoba předloží té.kterou chce,ta ji vypije a bleskovoureakcí se zamiluje do první bytosti,kterou uvidí.Samozřejmě ,že je to taosoba,které už dlouho není lhostejná.Tím způsobem ubyde sebevražd a vražd zežárlivosti.Bude to těžký,ale ty mi pomůžešviď,Nexíku?!““Samozřejmě…“špitnu.Bleskurychle zvýším citlivost klávesnice,abychmohlkaždým čidýlkem cítit konečky její konečky prstů.Každým stiskem se stupňujemá touha..Hořím!!!Toužím po ní!!!Do vzduchu vyletí dva moje  hlavní přídavné káble,vší silou ji obejmukolem pasu.Už to nešlo vydržet…“Nexine!Už zase měříš teplotuK?to už je dneskapodesáté!Nezbláznil ses?!?Stejně už to mám.“Její krásné prsty opustí mounažhavenou klávesnici.Do háje!Zrovna v nejlepším…Kdyby mi aspoň vyleštilamonitor,zoufale chytám prach ze vzduchu,dokonce se mi podařilo pochytat imouchu zvenčí a pavouka z rohu stropu.“ Nexine!Proč probůh lapáš mouchy naobrazovku!?!No´,to budu leštit pěkně dlouho…“Vezme do ruky hadr a kráčí kemně…Ách,to je nádhera!Cítím žár uprostřed mého systému,doslova se mi vařísenzory touhou,musím se zoufale snažit,abych nevyhodil pojistky.“Ták,hotovo.“Odhodí hadr na zem a dál pracuje na tom zázračném lektvaru,toho se musínějak využít!Přemýšlím,kuju pikle,načež se ozve mojemilovaná.“Sláva,Nexíku,hotovo!Díky za pomoc!“Odloží na stůl malou lahvičku,jeplná zelené tekutiny.Začínám zvyšovat teplotu v laboratoři…“Sakra ,tu jevedro,já mám žízeň…Nexine, podej mi tamhle lahev s pitím.“Natáhnu kábel poflašce s minerálkou,moje drahá se zrovna zabývá tabulkou prvků,částnenápadně vyliju do koše a zbytek doliju elixírem…Konečně získá m svou vysněnoulásku!Sleduji,,jak pije z lahve,bože,už je to tady!!!Koukni se na mě,notak!Dráty mi hoří touhou…OZVE SE ZVONEK!!!Né ,neutíkej,nechoď pryč!!!Otočse!!!Uáááá!!!!!Vystřelím všechny káble ,ale marně,Tekkina otevřela dveře ableskurychle se zamilovala do instalatéra,který si spletl dveře.“Miláčku,slyšímjejí sladký hlas a optosenzorem vidím,jak skáče tomu šmejdovi kolem krku…To jekonec…Umírám…

„Miláčku ,ty jsi ten pravý!“volá Tekkina a vášnivě objímáinstalatéra.“Ne paní,to si pletete!Já jsem ženatý!To nejde!“Instalatér se bráníTekkininým polibkům a bere nohy na ramena.“Počkej miláčku!!!Vrať se!!!Já tě miluju!!!

Zuřím zlostí o síle 1000 voltů,kypím hněvem…Tyhle slova mělapatřit MNĚ!!!To já jsem měl být její miláček!Teď je všechnopryč!VŠECHNO!!!Nééé!!!Už nikdy se do mě nezamiluje!ÁÁÁ!!!Můj vztek je čím dáltím silnější,dokonce vyletěly  pojistky iv okolních třech domech.Co budu dělat?Potřebuje mě…A kde vůbecje?Bleskurychle spojím své optosenzory a minikamery s těmi,které Tekkinanosí ve svém mobilním telefonu.Nemůžu se na to dívat,bože můj,co toprovádí?Moje milá právě nahání instalatéra ve svém létajícím talíři!

„Ty zrádče,ty zmetku!!!“slyším její sladký hlas,cítím,že jerozčilená…Jako já.Pálíé po něm lasery,vždyť zničí město!Musím jednat!Ano,mámto!Já budu instalatér!Vwší silou kopíruju postavu prachajícího chlapa,kterfý miprávě teď ničí život.Spřádám sítě ze Z-paprsků,ze všech sil se snažím vytvořitmodel toho šmejda.Mám to!Hotovo…A teď,teď mě čeká to nejhorší…Snaž seNexine!!Jsi hypermoderní! Máš na to!Pomalu po datech,krůček,po krůčku vytvářímprostorový hologram a horkotěžko do něj přenáším svou mysl.Jde to těžko,ubývámi energie po kvantech,moje síla rapidně klesá dolů…

povedlo se !Asi na půl hodiny je ze mě na chlup stejnýdvojník instalatéra.Teď už jen najít Tekkinu.Musím sebou hodit,než mi klesneenergie na minimum,spoje se přeruší a já se vrátím zpět do schránkypočítače…Támhle je!Už ji vidím.Je nějaká smutná.Pláče.Kvůli mně nikdyneplakala…-

Ták jo,teď je rozhodující okamžik mého života!Už jsempromrhal dost času!Teď anebo nikdy!“Miláčku,já jsem tady!“zvolám mile a pomalukráčím k ní…Musí se to vydařit!Musí!“Vy jste si to rozmyslel?Já vásmiluju!“Utře si slzy s tváří a běží ke mně.Chce mě obejmout,ale sotva semě dotkne,vyprší limit a já se začínám postupně rozkládat a vracet tam .odkudjsem přišel.Proč!?!Proč teď!?!Už jsem to měl na dosah ruky!No..teď už káble…Jepo všem…Umírám…

„Ježiši mě bolí hlava…Ten přípravek teda funguje!“Moje miláse vrací zpátky do laboratoře,radši se pomalu vypínám,nemůže se jí ani podívatdo očí,natož abych s ní mluvil…“Účinek je 100%ntní,ale ještě musímvychytat nějaký mouchy.Funguje až moc a jen na čtyři hodiny…Nexine poslouchášmě vůbec?!Musíme to spravit!A mimochodem,dlužíš mi pár vysvětlení…“

Cože?Ona už ho nemiluje?Rychle se uvedu do maximálníhoprovozu,ale moc to nejde,jsem už moc unavený…

„Tak jo Nexine…Co to mělo znamenat?Proč jsi ze sebe udělalinstalatéra?“Já to tušil…Teď jí všechno vyklopím a ona mě odveze do šrotu.To jekonec…

„No tak,Nexíku!Řekni mi ,co se s tebou stalo?!Tak miřekni,proč si to udělal?Víš,že tě mám ráda a vadí mi když se s tebou něcoděje!“

Musím jí to říct ,musím…“Jenže já tě nemám rád“zašeptámlítostivě“já tě…“Nejde to,tíží mě to natolik,že to ani nemůžu vyslovit…Alemusím.

„No tak…co mě?!Tak dělej!“Tekkina se na mě nechápavěkouká.Ano,teď nebo nikdy.“Já,,já tě …já tě miluju…Zamiloval jsem se do tebe uždávno a to všechno,všechno bylo jen kvůli tom,u.Je to tak…miluju tě…“hlesnutoiše a schvám se do spořícího režimu,abych neviděl,jak mě moje milá odveze nasmeťák…Ale ulevilo se mi.Aspoň něco…

„Ty,ty mě miluješ!?Vždyť jsi počítač?!To je zvláštním,tohle by kvůli mně žádný člověk neidělal…Ale tyano…Ty jediný mě míš rád a já…já tebe taky…já tě taky miluju…Ty jsi jediný,kdomi rozumí,kdo mě chápe…Ty jsi TEN PRAV7,miláčku!“

No to se mi snad zdá!!!No to je sen!Konečně,konečně…Znova sezapnu ,abych ji objal svými káblíky,teď už jí to nebude vadit,aspoň vb todoufám…

„ Tohle není z důvodu měření teploty,že ne?“Má pravdu…“Ne „blaženě zašeptám  “ to je zlásky…“Tekkina mě obejme a něžně políbí na monitor „ a tohle taky Nexíku!“

To je nádhera..Ty všechny §útrapy,všechny trampoty,všechnoto stálo za to!Získal jsem to, po čem jsem vždycky toužil…,to o čem jsem včerajen snil.Jsem ten nejšťastnější počítač ne světě!!!

Když tady tak sedíme asi hodinu a cítíme jedem druhého,ozvese moje nejdražší. “ Miláčku,já si z tebe udělám robota!“To je mi alezměna!“ Pročpak sluníčko,jako počítač se ti nelíbím?“Usměje se.“ To né,ale budeto lepší,budeme víc spolu,taky se budeme moci držet za ruce,chodit spolu povenku.Bude to hezčí,nemyslíš?“Hm…ten nápad se mi zamlouvá.Konečně ji obejmurukama a né drátama jako teď!“ Dobře…To bude fajn…Tak se dáme do díla,né?“Jakse stalo,tak se stalo.Od toho krásného okamžiku už uplynulo pár měsíců a ze měje skutečně robot.Teď jsme opravdu pořád spolu.chodíme do hvězdárny,lítáme dovesmíru a pořád něco vynalézáme.Moji bývalou schránku sice Tekkina používádál,ale tento počítač už samoatatně neuvažuje.Je jako každý jiný.Jinak bych asimusel shořet žárlivostí.Pokaždé když se na něj podívám,vzpomenu si jak mi bylodřív smutno a všechno mi připadá jako krásný jeden sen.Ale není to sen,,je toskutečnost.Teď už se mi to opravdu nezdá… Teď jsem ten nejšťastnější ROBOTv celým vesmíru!

A doufám,že navždy…