Dnešek mi rozhodně hodně moc dal...
Navštívit kongresový centrum jsem si představovala, jako největší trapárnu a možná i nudu na světě...
Ale jakmile jsem vstoupila do sálu plného hudby a světelných efektů, zjistila jsem, že to nemusí být vůbec špatný...Jeden týpek nás uvedl do děje a pak to začalo...
Na velké obrazovce se promítaly havárky, smrt, pláč, boj o přežití...potom přišel policista, vyprávěl hrozn smutnej příběh, o dvou sestrách, které jely z kina a srazili je nějaký nalitý týpci...přežila jenom jedna 17letá dívčina, pak zase video o bouračkách, pak přišel záchranář, který vyprávěl o nehodě mezi autem a vlakem, zase přežil ze čtyř lidí, jen jeden člověk, následovalo video a pak hasič, který dojemně vyprávěl o holce, která umírala, sevřela mu ruku a přála si, aby jí řekl, že je to jen sen, že se vzbudí a bude všechno v pohodě...ale nebylo...dívce selhal hlas, ruka povolila...Pak přijela holka na vozíku, vyprávěla svůj příběh...
Všechno to bylo hrozně dojemný, účínkujícím i nám se chtělo hrozně brečet, protože když si uvědomíte, co se děje kolem vás a vy to prakticky nevnímáte, když to slyšíte od někoho kdo tam byl...
Byl to vlastně projekt o tom, jak mladí lidé, hlavně kvůli alkoholu umírají, protože si sedají za volant s promilemy v krvi...
Všichni jsme z centra odcházeli smutní, všem nám to něco dalo...vážíme si víc každého kroku, každého slova....nikomu bych tohle v životě nepřála...

Komentáře

« Domů | Přidej komentář