Kdyby jsi byl deštěm jarního rána,při každičké bouřce já chodila
bych bosá a nahá.Kdybys byl sluníčkem na nebi
a svítil na mě každé ráno,
probouzela bych se s nadějí,
že jseš to ty a že to nebylo tak dávno.

Teď je všechno jinak,je to sotva pár dnů,
raději se schovávám do svých snů.Do těch, ve kterých jsi ty a já,tam, kde jsme společně,
kde jsme oba dva.

Vzpomínám, jak smála jsem se na Tebe a věděla, že žijeme jen pro sebe.
Mám křičet, plakat nebo řvát?Vždyť já se chci zase znovu smát!

Jen malinký kousek lásky mít,už nechci zase jenom snít...