..Nechapeš...neřeš...
Nechápeš, jak dovedu něco napsat? Víš.. ja toho sama nechápu tolik.. nechápu proč ty? Sám jsi se mě po telefonu ptal, proč já? Nedovedu odpovědět, jestli jsem si Tě ve svých očích vysnila a upravila podle představ aby jsi byl dokonaly a nebo dokonaly jsi... Nikdo nestojí za to trápení co prožívam ted..za to nestojí asi ani jeden chlap na Světe, říkám si co se změní když se budu trápit? Myslím že nic, nevratíš se..připadam si spíš jak idiot... co si jen neco namlouva, protože ja vim, že nechci aby jsi se vratil, nebylo by to dobré, měla bych strach jak to dopadne... a slepované vztahy nejsou dobré... tak proč? Proč jsi uvizl v mojí paměti? Může za to tvá upřímnoust?Tvůj sametovej hlas? nebo tvé oči? či snad ten krásnej usmev..?
To už nikdy nezjistim...potřebuji pilulku na pamět..potrebuju zapomenout,tohle se neda,nepisi o nikom jinem,nemyslim na nikoho jineho... ovšem, ted to vypada slibně..po dnešku co jsem mluvila s nim,tim kterej mi dycky poradi.. delam konec..neohlizim se zpet za tvymi ciny, polibky ani za tim jak jsi mi rikal miluji te..ne,neohlizim, razim svoje pravidla.. vim že kousek ode me je on, ten se kterym budu stastna a tohle jen ztrata casu, ktera nema cenu, kdyz nechces...Končím končím s čekanim a trapenim,pada mi kamen ze srdce,potrebuju navzdy toho nechat.. ono to půjde asi lepe nez cekam..kvuli nemu,otevrela jsem oci a zjistila že on,jedinej za to cekani stoji... s nim budu stastna..on totiž chce...
