Proč...

11.Prosinec 2005

Proč se jen láska umí tak rychle vypařit jako se objevit. Proč nedokáži porozumnět srdci dívky, ke které cítí moje srdce náklonost. Proč se mi zdá život tak prázdný. Proč cítím naději, i když ona říká opak. Kam to mohlo zmizet? ... Naděje nikdy neumírá, ač čekat může být malicherné. Nebudu tudíš již čekat. Ale doufat v budoucnost snad smím. V budoucnost, kdy by se snad i mohl vrátit smích. Život je svině, život je i blaho. Proč jen se musejí tyto pocity neustále střídat. Je to snad pokrytectví, že chci zpět blaho? Pokud se však se mnou cítí svázaná, musím ji nechat být a dát ji její blaho, ač sám získám jen utrpení. Nezbývá jen si řict: "Je lepší opravdu milovat (a že stále miluji) a lásku ztratit, než to nikdy neprožít." Ale naději mi prosím neberte. Naději, že v budoucnu se vše vrátí. A to bych moc chtěl. Ale teď musím žít "Show must go on!"... A spokojit se s přátelstvím mé milované. Ale v budoucnu doufám, že budeme zase spolu. Já a moje milovana zeleninka. napsal/a: Thanatos_X 09:54 Link komentáře (0)