Upír
Dýchej tmu a se světlem umírej,
a zpět se nikdy nedívej.
Krok za krokem, utíkej rychle,
Tvá kořist už netváří se zpychle.
Když Ti patří smrt a noc,
a Ty máš temnoty moc.
Krev a smrt, smrt a krev,
místo řeči litý řev.
Vzpomínky upíra v živém těle,
chci tančit na hrobu nepřítele.
Všichni, ač Tě neviděli, děsí se,
pro každého mám teď vzkaz: ,,Těším se!“
Vlkodlak
Měsíc je v úplňku, přichází čas,
kdy jeho svit promění nás.
Každou noc měníme svoji tvář,
svědky té proměny jsou jen hvězdy a měsíční zář.
V každém člověku přece šelma tiše spí,
někdy se však může stát, že se probudí.
Kdo se nám připlete do cesty, tomu nic nepomůže,
zatneme zuby a drápy do jeho kůže.
Pach lidského strachu dráždí nás,
pojď bratříčku či sestřičko mezi nás!
Poslední…
Dotknu se naposled Tvých vlasů,
naposled pohladím Ti tvář.
Dal jsi mi všechno, tělo i krásu,
jen srdce Tvé zůstalo lhář.
Chtěla jsem Ti snést i modré z nebe,
na každé slovo hledat rým.
No a teď mlčíš, to prázdno zebe.
Nechápeš lásko? Já odcházím…
Poslední slova Ti ze rtů odezírám,
zakřičím znova: ,,Lásko má já neumírám.“
Poslední dotek mé sbohem znamená,
zbylo pár fotek a touha vzdálená.
Neříkej prosím: ,,Ty se vrátíš.“,
moc dobře víš, že je to lež.
Fotky mé jednou snad ztratíš,
už nepros lásko, nejsem co chceš…
Dýchej tmu a se světlem umírej,
a zpět se nikdy nedívej.
Krok za krokem, utíkej rychle,
Tvá kořist už netváří se zpychle.
Když Ti patří smrt a noc,
a Ty máš temnoty moc.
Krev a smrt, smrt a krev,
místo řeči litý řev.
Vzpomínky upíra v živém těle,
chci tančit na hrobu nepřítele.
Všichni, ač Tě neviděli, děsí se,
pro každého mám teď vzkaz: ,,Těším se!“
Vlkodlak
Měsíc je v úplňku, přichází čas,
kdy jeho svit promění nás.
Každou noc měníme svoji tvář,
svědky té proměny jsou jen hvězdy a měsíční zář.
V každém člověku přece šelma tiše spí,
někdy se však může stát, že se probudí.
Kdo se nám připlete do cesty, tomu nic nepomůže,
zatneme zuby a drápy do jeho kůže.
Pach lidského strachu dráždí nás,
pojď bratříčku či sestřičko mezi nás!
Poslední…
Dotknu se naposled Tvých vlasů,
naposled pohladím Ti tvář.
Dal jsi mi všechno, tělo i krásu,
jen srdce Tvé zůstalo lhář.
Chtěla jsem Ti snést i modré z nebe,
na každé slovo hledat rým.
No a teď mlčíš, to prázdno zebe.
Nechápeš lásko? Já odcházím…
Poslední slova Ti ze rtů odezírám,
zakřičím znova: ,,Lásko má já neumírám.“
Poslední dotek mé sbohem znamená,
zbylo pár fotek a touha vzdálená.
Neříkej prosím: ,,Ty se vrátíš.“,
moc dobře víš, že je to lež.
Fotky mé jednou snad ztratíš,
už nepros lásko, nejsem co chceš…