V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIDGE UINERVTISY

VLŠYO NJAVEO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE

SOLVĚ. JEDNINÁ DLEUITŽÁ VĚC JE, ABY BLYY PNVRÍ

A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽUE BÝT

TOTÁNLÍ SĚMS A TY

TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉU PEŘČETŠ.

JE TO PROTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO,

ALE SVOLO JKAO CLEEK. ZJÍAMVAÉ, ŽE ???

Jedna anglická dáma chtěla před válkou strávit letní pobyt v Německu a tak napsala jednomu venkovskému učiteli. V dopise se tázala na vše i na pohodlí. Také chtěla vědět, mají-li v tom domě,kde chtěla bydlet, WC. Učitel dobře neovládal angličtinu a neznal význam té zkratky. Zeptal se starosty, ale ten taky nevěděl. Po dlouhém přemýšlení ho napadlo, že to patrně znamená Wesley Church (kostel). A takto odepsal: WC se u nás nachází 7 mil od našeho domu, uprostřed jedlového háje v překrásné krajině. Jest otevřen 2xtýdně v úterý a ve čtvrtek.Chápu, že je to pro vás nepříjemné, je-li to vaším zvykem chodit pravidelně, ale zajisté se přesvědčíte, že je tokrásný výlet. Hodně lidí si sebou bere oběd a zůstává tam přes čas. V létě je obyčejně návštěvnost veliká a proto bych vám radil, abyste chodila brzy. Je tam 60 míst k sezení, ale pokud přijdete pozdě je tam dost míst i ke stání. Radil bych vám, abyste chodila ve čtvrtek, poněvadž je v ten den varhaní doprovod. Po celém okolí jsou slyšet i ty nejjemnější zvuky. Opatřím vám s radostí to nejlepší místo a bude mně potěšením sedět vedle vás.

P.S. Zapomněl jsem dodat, že zpěvníky visí na dveřích.

Snowboardáci
"Seš teplej nebo co?"

"..a nečum"

"to jenom dostříkám.."

Perníková věž
"Tvůj fotr měl sjetou gumu. Před dvaceti rokama."

"Něco po mě lezlo. Něco hnusnýho po mě lezlo.To není pravda, vždyt já spím. Spím jak zabit


Doba ledová
"Podívej se mu do kalhot."

"Protože ty jsi ho chtěl vrátit! Protože seš malej,bezvýznamnej a protože jinak ti jednu vrazím!"


Příběhy obyčejného šílenství
"Jak na něj bafáš? BAF!No jo,ale ty na něj nebafáš,ty na něj HAFÁŠ,proto se neleká!"

"Vy máte demenci v rodině!"

"No hele, ale ty fakt nevypadáš dobře.No ale já tak vypadám normálně."


Někdo to rád blond
"ČNNP! čas někomu nakopat prdel."

Britney: Já budu ZM.

Kevin: Co je ZM?

Tiffany: Stane se z ní zlá mrcha!


Plnou parou vzad
"Ježíši! Teplýho dědečka sem ještě neviděl..."

"Jsme na lodi GAYů! Velký Gé velký Á velký Ypsilon!"

"Podal bys mi prosímtě ten sýrovej penis?"

"Štípni mě. Au. Neříkal jsem do zadku.Neříkal jsi kam."


Rebelové
"What is it?

Auto vole!"

Hele vole,kde mám káru

Jesse: Hele vole, kde mám káru?

Chester: Kde ji máš?

Jesse: Hele vole, kde mám káru?

Chester: Kde ji máš?


Samotáři
"Jo,jasně, státní hymna, dyt já jenom že jí nehráli takle dlouho instrumentálně, tak sem na ní zapomněl…"

"Počkej máš pravdu. Třicet mi je."

"No, máme tady výborný koláčky."

"Tys nás zapálil?"

"Hele,Hanko, já ti musim něco říct. Já sem myslel, že ted spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…, že už jako jednu holku mám."

Kameňák 2

Kapitán: Umí tady někdo vařit ve velkejch kotlích?
Vojín: já...
Kapitán: Kdo já? Dva kroky vpřed!
(vojín vystoupí o dva kroky vpřed)

Kapitán: A co ste vařil naposled?
Vojín: Asfalt, pán velkomožny.
Kapitán: Panebože, dej, at není válka...
(mladej Kohn vyprskne smíchy)

Kapitán:Kohn,von vás ten smích přejde. Vy se těšte, Kohn. Večer jedete do Prahy a tam už vás přejde chut střílet rakety na Novej Zéland. Tam vás zavřou, až zčernáte!!! A jestlipak vůbec víte, Kohn, comusíte v případě bojovýho konfliktu zničit jako první?
Kohn: Mírovou smlouvu!!!

film Pelíšky:
"Mami, mami, brácha je mrtvej! … Strejdo, má hlavu v troubě a tráví se."
"V naší elektrický troubě? To snad ne!"

"Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!" :)
"nesmrtelná" trilogie Slunce seno...
"Prosimtě, nedejchej na mě. Táhne z tebe pivo asmrděj ti nohy, di si ho umejt, dobytku jeden! To je život!"

"Drž to pořádně, nebo ti jednufláknu! - Se pobleju! - Aby ses neposral! - Furtkrálíka! Každej den mámekrálíka! Ani Pinda to už nežere.Vid Pindo, že už nechceškrálíka?"

"Jsem pro ní moc tlustej… - Tlustej? A kde?"

"To mi říkala Růžena z prasečáku!"

"Se pobleju! Aby ses neposral."


Sněženky a machři
"Teda, ty máš péro, Viki!"

"Vydrž, Prťka, vydrž!!!" :)

"Mácha, nelež na tý zemi, nastydneš! - Polib mi prdel…"

"Po dědovi. No přece se to nevyhodí."

Shrek
"vyliž mi polevu" (perníček:)

"Jo, jo, prej sejra. Vím, co sem cejtil a sejra to tutověnebyl… Ten bych poznal, to si teda piš!" (Oslík)

Jedna ruka netleská
"Řikám ti, vo kuřata se nestarej. A žádný orly jsi neviděl…"

"Ty kreténe, dneska mi ukradli auto, rozbili vokno a tedmusim potkat takový hovado, jako seš ty…Panebože, za co mě tak trestáš?"

Žába k zulíbání
"Všudejsou chlupy. V nose, v uších, na bradĚ. Mámstrach se podívat ještě někam. Jsem jakreklama na chlupy."

Southpark

"Jo to se ti líbí,co ty kurva!"

"Mrdej tučnáka do ucha ty buzno"

"Já si jednou uprdla při natáčení Modré laguny"

"Nevěřím ničemu co krvácí pět dní a neumře"

"Doprdele s tebou"

"Kde si myslíš že seš,v dětským televizním pořadu,kde lízáš Burnymu kundu?"

"Ted ste všichni v prdeli!"

Kurvahošigutntag

"Napij sa,sedni si,napij sa,lehni si"

"Jak na dno? Do dna!"

"Mě je tak blbě,že nemám ani tužku"

"Jak dělal,co dělal? ona dělala,co sem měl dělat?"

Tohle je původní, nefalšovaný psychologický test. Je to příběh jedné dívky.

Když byla na pohřbu své matky, setkala se tam s chlapcem, kterého doté doby nikdy neviděla. Protože ten chlapec byl tak krásný a okouzlující, jako si vždy představovala, že by její vysněný chlapec měl být,okamžitě se na tomto pohřbu do něj zamilovala. Protože však byla velmi ostýchavá, nezeptala se jej na jeho telefonní číslo ani kde bydlí. O pár dní později tato dívka zavraždila svou sestru.

Otázka zní: Jaký byl motiv vraždy její sestry?

Přemýšlejte prosím a pokud nějaký motiv naleznete,podívejte se níže pro vysvětlení.Pokud na žádný motiv nepřijdete,udělejte totéž. Nedívejte se však na řešení ihned, zkuste popřemýšlet!!!

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Odpověd:Dívka doufala, že se se svým milovaným chlapcem potká opět na pohřbu.

Pokud jste odpověděli správně, přemýšlíte jako psychopat.

Tento test vytvořil jeden slavný psycholog, aby otestoval, zda někdo má mentalitu vraha. Drtivá většina uvzněných masových vrahů odpověděla na tento test správně.

Pokud jste neodpověděli správně, je to pro vás dobrá zpráva- nemáte mysl psychopata a potencionálního vraha.

Tak co jak jste odpověděli??=)

Kluk:Je tahle zidle volná?

Holka:Je, a ta moje bude taky, jestli si prisedneš.



Kluk:Videt te nahou, umru štestím!

Holka:Videt te nahého, umru smíchy.



Kluk:My jsme prece v baru za stejným úcelem!

Holka:Jasne, jdeme sbalit nejaké roštenky!



Kluk:Nevideli jsme se uz nekde?

Holka:Je to mozný, delám recepcní na klinice pohlavních chorob!



Kluk:Pojedeme k tobe nebo ke mne?

Holka:Oboje: kazdý k sobe!



Kluk:My jsem se uz nekde videli?

Holka:Jasne, proto uz tam nechodím.



Kluk:Pro tebe pujdu az na kraj sveta.

Holka:A muzu tam do tebe strcit?

Tiché zvonení mobilu se tlumene ozvalo do tmy. Jednou,podruhé, potretí. Pak se rozsvítila lampicka acísi ruka vyndala prístroj z kabelky.
"Tome, jsou ctyri ráno..." ozval se rozespalý hlas.
Ve sluchátku bylo ticho.
"Tome? Jsi tam?""Ano...," i v jeho hlase znela únava, "ano, jsme tady, Jenny."
"No? Tak...tak proc voláš?"
Chvíli byl slyšet jen jeho tichý dech, jak šumí do ticha. Pak se ozval znovu.
"Víš, Jenny, já jsem premýšlel. Celou noc... dlouho, uz od rána."
Mlcela.

"Premýšlel jsem o nás dvou..."
"Ano, lásko, ale... nemuze to ted pockat? Jsou dve v noci a já..."
"Ne," znelo to mírne, i presto se však kdesi hluboko vjeho hlase cosi zachvelo. Netrpelivost... nebo zloba, "ne, tohle jedulezité, Jenny."
Posadila se na posteli a lehce zakroutila hlavou: "No dobre. Tak co máš na srdci?"
"Miluju te, Jenny. Víš to?"
"Vím. A já tebe taky. Ale to uz jsme si prece rekli tolikrát."
"Rekni to znovu."
"Co?"
"ze me miluješ."
Tiše povzdechla a zopakovala: "Miluju te, Tome."
Chvíli bylo ticho. Pak se ve sluchátku ozval jehotichý smích. Táhlý, zoufalýsmích. "Pamatuješ, Jenny, jak jsme se potkali?"
Pomalu si pritáhla prikrývku k telu. Nekde v zaludku se ozvala nevolnost. Ten smích ji zneklidnil -vzdyt tímhle zpusobem se nikdy nesmál. Neco sestalo.
"Jak-jak bych mohla zapomenout, Tome. Tam v parku, kam - "
"- jsi chodívala kazdý den vencit psa. Tohorozkošného malého pudlíka. A tam jsem te ipoprvé zahlédl."
Tiše povzdechl.
"Trvalo mi zatracene dlouho, nez jsem se te odhodlal oslovit. Akdyz; uz jsem se do toho konecne dal, rekl jsemnejvetší pitomost, jaká me mohla napadnout...Pamatuješ, co to tenkrát bylo?"
"Eh... Tome, já nevím. A nebylo by vhodnejší nechat to na zít-"
"Rekl jsem: "Pardon, slecno, nevíte, kolik je hodin?" A ty jsimi to s úsmevem rekla. No, a - to bylo všechno,pamatuješ. Odešel jsem a na nic víc jsem senezmohl... Jaký jsem to byl ale šašek."
Cosi jí ríkalo, at zavesí. Poslouchala však dál.
"A pak, jednoho dne, ti ten tvuj pudlík utekl. A byl jsem tojá, kdo ho našel, jak ocuchával popelnice na krajiparku. Okamzite jsem ho poznal, vzdyt jsem ho s teboutolikrát videl. A pak, kdyz jsem te spatril, jak hobezradne hledáš všude mozne, vedel jsem, ze tohle je moje šance. Bud ted anebo nikdy. A tak jsem ktobe pristoupil a jako tvuj hrdina ti predal tvéhoroztomilého malého milácka. A odted to užznáš... vid ze ano?"
Chvíli neodpovedela. Pak tiše zašeptala:
"Proc mi to celé ríkáš?"
"Víš, Jenny, lásko moje, proklínal jsemsám sebe. Dlouho, moc dlouho. A nemysli si, opravdu jsem sivíc nez; jednou rekl, ze jsem asi blázen. ze jsem jen príliš podezrívavý. Cojsem mel, no co? Jen pár stupidních drobností...cizí vune z tvojí košilky... párnocí za sebou, kdy jsi se trochu zpozdila... Samémalickosti, hlouposti. Jenze já jsem prostetakový, víš. Vzdyt me znáš. Atak jsem se jednoho dne rozhodl zbavit se toho hloupého pocitu.Ujistit se, ze se nemám ceho obávat. zejsem pro moji krásnou Jenny stále všímtím, co je pro me i ona. Proste jsem musel mít jistotu,víš..."
Tiše vydechla.
"A tak jsem si dodal odvahu... vzal auto a - sledoval te vecer do mesta."
A znovu bylo ticho. Dlouhé, dusivé a nesnesitelnéticho. Kdyz se pak opet ozval, jeho hlas jiz nebylklidný. Trásl se neovladatelným zalem.
"Nemusel jsem ani vystoupit z auta, abych te videl ho objímat alíbat. Vlastne jsem nemusel ani vejít do toho motelu,abych ho spatril, jak te odvádí do svého pokoje.Nemusel jsem sejít do zahrady a podívat se dovnitr oknem,jak -," jeho hlas se zlomil. Chvíli mlcel a marne sepokoušel zadusit své vzlyky, "- ale já to udelal.A videl jsem všechno... úplne všechno..."
"Ne..." zašeptala tiše, zatímco studenáslaná kapka sjela po její levé tvári,"...Tome, proc..."
"Ano, spravne, Jenny. Proc...," jeho rozrušený dechšumel ve sluchátku stále rychleji. Vzármutku se ozval hnev. "Tolikrát jsem se toho veceraptal sám sebe. Proc? Cím jsem byl pro tebešpatný, ze jsi mi to musela udelat? Címjsem byl pro tebe tak hrozným manzelem, ze jsi mimusela lhát a ponizovat me tím...? Proc! Proc jsimusela být taková?"
"Prosím... Tome, prosím prestan... já ti to vysvetlím -."
"Nedíval jsem se na vás dlouho, Jenny. Ale tachvíle mi stacila. Šel jsem zpet do svého auta,zatímco jsi ty dál zranovala moje srdce... a znovu... aznovu. Celý svet se mi té noci zhroutil,víš. Celý svet spadl do prázdnoty a mnezbyla uz jen jedna jediná vec... - víšjaká vec to byla, Jenny?"
Ale ona neodpovedela. Plác zoufalosti se dral z jejího nitra.
"Ach, Jenny, kdybys vedela... kdybys jenom vedela. Ta vec - tastrašlivá vec... kterou ted drzím v ruce.Co myslíš, ze ceká tam uvnitr, na koncihlavne? ... Spasení? Peklo? Nebo snad nebe? Kdo ví,Jenny, kdo ví... A tak jsem tam sedel a hledel jsem prímodo té šílené zbrane, dál adál a auta mezitím projízdela,déšt padal a já premýšlel. Hodnejsem premýšlel... tak jako dnes."
"Ne - Tome... nedelej to, prosím," prodralo se z jejíchúst mezi vzlyky. Jenze on se jenom zasmál.
"Ale, ale, Jenny... má sladká Jenny. Neudelal jsem totehdy... a neudelám to ani ted. Premýšlel jsemtotiž strašne dlouho a o strašne mnoha vecech. Omne, o tobe. O nem. A neudelal jsem to - ale ne kvuli tomu, zebych nemel odvahu... to ani v nejmenší. Neco jsem sitotiz uvedomil. Neco, co mi dodalo nadeji... neco, co mi vnuklotu šílenou myšlenku. Koneckoncu, nebyl jsem toprece já, kdo podvádel..."
Její vzlyky se ve vterine zarazily. Strašlivápredtucha sevrela její srdce strachem. A on se znovuzasmál. Zlovestne, nenávistne.
"A tak jsem si pockal, az vyjdeš ven, nasedneš aodjedeš. Pak jsem vystoupil z auta, prešel pomalu ulici avešel do motelu. Štestí mi prálo a on zasebou nezavrel dvere. Mohl jsem to tedy provést pekne rychle apotichu."
A znovu se do nocní tmy vloudilo ticho,prerušované jen trhaným dechem. Tentokrátvšak nemelo dlouhé trvaní.
"Mela jsi videt ten výraz v jeho tvári, kdyz jsemnamíril tu zasranou hlaven do jeho xichtu. Mela jsi videt, jakse celej rozklepal, jako malej smrad co kradl v kuchyni. Mela jsividet, jak se mu podlomily kolena, kdyz jsem se mu predstavil.Ale já to nechtel hned skoncit... ne, to ne. Ani vnejmenším. Místo toho jsem si tam sednul a pakjsem si... - povídali. Dlouho do noci. Byl jsem k nemumilý, pozorný a trpelivý, jako k príteli. Avíš ty co? On mi ani nebyl schopen odpovedet na tujedinou prostinkou otázku - otázku "Proc?".Zvláštní,ze ano..."
Pousmál se a pokýval hlavou. A jeho výraz se znovu zmenil.
"Ale pak me omrzel. Ale ješte jsem to nechtel skoncit, ne,ješte nebyla ta správná chvíle. To muselomít lepší konec, ne jen jeden hloupývýstrel v spícím motelu. A tak jsem munejdrív rozbil hubu, az ztratil vedomí. No... apak - pak jsem ho donesl do kufru, zamknul zámek a odjel... Daljsem ti vedet, ze budu celý den v práci. A odté doby, drahá Jenny, premýšlím..."
Stála uprostred pokoje a slzy jí bezmocne stékaly po tvárích.
"Tome...Tome, lásko, prosím... Neudelej nic... ne..-"
"Probudil jsem ho pred chvíli... sotva se hýbal. Asiztratil hodne krve, víš. Je mi to líto.Vzdycky jsem ale chtel být spravedlivý apozorný k ostatním, a tak i jemu dám to, co sizaslouzí... co ty na to, Franku? Rekneš Jenny, jakmoc ji miluješ?"
Její ztuhlé prsty sevrely krecovite sluchátkotelefonu. Vzápetí se kdesi na druhé strane ozvalzvuk strhávané náplasti a tichézasténaní.
"Jenny...," kdosi tiše zašeptal, "Jenny, pomoz mi."
"Franku....!"
Tupá rána zaznela tichem.
"Rekni jí to. Rekni jí to, Franku."
"Miluju te, Jenny...," jeho hlas slábl a sílil, jakobysbíral všechny síly, které mu ještezbývaly.
"Vidíš?" v Tomove hlase se ozvala ironie. Zvuk nabíjené pistole.
"Tome! Ne!" vykrikla rozechvele.
"Ale proc, Jenny? Proc? Ptám se ted i tebe, i kdyzvím, ze mi nedáš zádnouodpoved. Stejne jako on, i kdyz jsem se ho ptal tak dlouho ausilovne. Místo toho se trásl pri pohledu do hlavnezbrane, do které já hledel tak dlouho bez mrknutíoka. Nikdo z vás mi nedá odpoved a mne taknezbývá nez udelat tu jedinou vec! Tu jedinou vec,která ješte zbývá..."
Cosi zašustilo a tlumené sténání vyšlo z Frankových úst.
"Rekni sbohem, Franku."
"Jenny... nenech ho..."
"Tome!"
"Rekni sbohem, príteli..."
Desivá rána prerušila nocní ticho. Vykriklaa ten výkrik byl pln vší té hruzy,která jí zbavovala rozumu. A on se smál.
"Ach, Jenny, mela bys ho videt. Co je z nej ted... Vázne,vázne je to ješte vetší troskanez byl predtím...," nová vlnaneovladatelného smíchu zachvátila jeho hrdlo. Aona plakala, plakala dlouho a zoufale, vedoma si svéstrašlivé viny. Viny, která se mísila snenávistí a bezmocí, s šokem a zlobou. A vesluchátku bylo znovu ticho.
"Je mi to líto, Jenny..." Jeho hlas byl opet klidný atichý. "Je mi líto, ze to muselo skoncit takhle.Reknu už jen jedno. Jsi bájecná zena audelala jsi mne štastným."
Její hysterický plác témer prehlušil jeho slova.
"Byla jsi pro mne vším. A mne se svírásrdce pri pomyšlení, ze jiz nic nebude jakodrív... Prosím te o odpuštení, Jenny.Má lásko."
Zaznel druhý výstrel a... pak jiz nepromluvil...

Chlapec a dívka jeli na motorce rychlostí přes 120km/h

D: Spomal, nebo sletím!

CH: Ale nesletíš, pevně se mě drž!

D: Spomal prosím, já se bojím.

CH: Ne, je to zábava!

D: To teda není , prosím spomal!

Ch: Fajn, tak jo, když mi řekneš že mě miluješ.

D: Miluju tě, spomal už...

CH: Ted mě prosím obejmi, jako by to bylo naposled.

Dívka ho obejme....

D: Spomalíš už konečně?!

CH: Můžeš mi sundat helmu a nasadit si jí?? Překáží mi...

Druhý den v novinách

Motorka narazila do budovy kvůli selhání brzd. Bylina ní dva lidé, ale jenom jeden přežil.

Pravdou je, že chlapec v půlce kopce zjistilt, žemu vypověděli brzdy, ale nechtěl, aby to jehopřítelkyně věděla. Místo tohochtěl, aby mu řekla, že ho opravdu miluje,naposledy ho obejmula a potom jí dal svou helmu, i kdyžvěděl, že to znamená jeho smrt, jenkvůli tomu, aby ona mohla žít...