Jak již mnohokrát bylo řečeno, aby člověk byl šťastný, musí být nějakou dobu nešťastný. Jinak řečeno, vše zlé je k něčemu dobré. Každý, kdo je nešťastný si říká, kdy už to zkončí. To bohužel nikdo neví. I já se ptám a již delší dobu. Nedávno jsem psala, že snad začlo svítat na lepší časy. Jak se lidé mohou mýlit. Nevím, zda jsem doposud žila zhýralým životem, zda jsem si již nesáhla na dno, to ví asi někdo jiný. Někdo nebo něco. Měla jsem pocit absolutního štěstí, ale jak se říká nic netrvá věčně. Říkala jsem si, kdy zmizí, kdy to zkončí a mě to bude líto. No a netrvalo to dlouho a ten okamžik přišel. Trošku mě zaskočil, nebyla jsem na něj připravená. O to víc to zabolelo. Každý odemě očekává, že jsem silná holka. Nikdy jsem na sobě nedala nic znát. Nikdy jsem se nehroutila a vždy přešla. Ano, naučila jsem se vše v sobě skrývat. A teď? Teď bych ráda křičela do celého světa. Někdo říká, nehraj si na silnou, a řekni vše co v sobě máš, ale na to jsem moc hrdá. Nikdy nedám znát slabost. Na to jsem si prošla tvrdou školou života. Rány na duši se hojí mnohem hůře než ty na duši, ikdyž jsou velmi hluboké. Mě se ty nejhlubší po x letech zahojily, ale přijdou a přišly další. Ale díky své hrdosti a paličatosti se nevzdám.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář